Jen, když hloupě doufáš, že se v ní naučíš
plavat a že tě opět nepotopí.
Protože jsme do ní schopni vlézt i dvacetkrát,
a to jen proto, že jsme posedlí její zdánlivou změnou, jejím dokonalým klidným
proudem.
Potom se přece jen chytáme za hlavu, protože
se potom změní na vodopád a šlehne s námi tak silně, až máme chuť křičet a
nadávat si za naši absurdní a nelogickou naivitu.
Jenže po nějakém čase se znova všechno uklidní.
A my? Jsme ochotní to podstoupit po dvacáté první.
"Ach, aha! Jaká zajímavá řeka..."
Žádné komentáře:
Okomentovat