Nezůstávej uvnitř... Pojď za mnou a drž mě za
ruku, když na ní kape z nebe chladný déšť. Pojď se mnou do ulic, které
zaplavila tma a chlad. Ukaž mi cestu, posvítím nám světlem z mobilu...
Budeme spolu a ukážeme světu, že je tu stále
kousek lásky.
Kousek lásky, kterou neodplaví dest...
Nevím, jestli máš rád déšť, no já celkem ano a
někdy zase ne. Občas cítím, jak mi dokáže rozproudí krev v žilách, cítím se tak
znovuzrozeně, tak silně. A někdy jindy mi zase zrcadlí všechny negativní
pocity, které bloudí mojí duší - jakoby se přeměnili právě na ty miliony kapek,
kterým se snažíme vyhýbat.
No ať je to jakkoliv.. buď tu se mnou a
neutíkej pryč.
Vím, že není všechno ideální, vím, že právě nesvítí
slunce a nezahřívá nám tvář. Vím, že jsem strašně nedočkavá a občas otravná,
vím, že mám mnoho chyb. Věz, že se s každou budem snažit se pobít. Vím, že nás
zítra čeká těžký den a dnes jsme také vstávání příliš brzy, no jsem si jistá,
že i to se nám jednou vyplatí.
Tancuj se mnou v dešti a ukaž mi, že se ho
nebojíš. Ukaž mi svoje srdce, když právě prší...
Věř mi, že mi nespadne na zem, tak jako věřím,
že ani ty to moje nepustíš. Budu ho opatrovat a starat se o něj, budu se
snažit, aby mu nikdy nic nechybělo, aby mělo vždy to, co potřebuje, a aby
nemělo pocit, že je samo, nebo není... Budu ho hřát ve svých dlaních a chránit
celým tělem. Když už dávno jsem mu zavázaná.
Pojď se mnou ven, když je bouřka a pojďme
bláznit. Pojďme se těšit z toho, že prší, a nemyslet přitom na to, co bude
zítra. Pojďme někde dál, pojďme se podívat tam a tam, kdekoliv jen chceš,
pojďme daleko až za moře, pojďme všude, kam nás to táhne pojďme ale i v
dešti...
Vím, že můžeme. Můžeme všechno, když si to
připustíme. Myslím si, že je to tajemství celého života, které všichni tak
marně hledají, je právě v nás. Nemůžeme se bát vykročit. Nemůžeme se bát zkusit
to, co chceme, i když právě teď nemůžeme najít způsob. Vím, že ho jednou
najdeme, protože snaha se vždy vyplatí. Tak se pojďme snažit spolu a získat to,
po čem toužíme žít, jak my chceme, a milovat se... nekonečné. I když nevím, co
to vlastně znamená a na jak dlouho to v praxi bude no i tak... Pojďme to tak
zkusit, naplno.
Bez her, bez masek, bez klamání a polopravd,
pojďme být k sobě upřímní, pojďme smýt ze sebe všechnu špínu, pojďme to alespoň
zkusit. Asi se to jednoduše říká, než činí, vždy to tak bylo. Ale myslím, že za
jeden pokus to stojí a nakonec nás to mnoho stát ani nebude. Jen trochu snahy a
chtění něco zmenit.
Tak kráčej se mnou v dešti, jestli opravdu
chceš, protože já nechci nic víc. Nic víc než svobodu, o kterou se budu s tebou
dělit, která bude naše, přesně taková, jakou ji chceme. Ať už svítí slunce,
nebo na nás padá déšť...
Úlomky ženy
Žádné komentáře:
Okomentovat