Nejsi jediná. Ani náhodou. A vůbec se za to
nemusíš stydět, ani se ptát, proč se to děje právě tobě. Každý z nás je
zkoušený životem, všichni musíme čelit překážkám, které pod vlastními nohami
přehlídneme, protože sledujeme jiné a chceme najít jejich recept na štěstí. A
proto zakopneme. Protože žádný recept neexistuje. Protože nikdo není úplně
šťastný, nikdo nemá všechno, co chce. Jen háček je v tom, že málokdo to řekne
nahlas.
S prohrami a neúspěchy se "chválí"
nesmírně těžko. A přitom je to takové lidské - udělat chybu, narazit na
překážku, nechat se oklamat, protože miluješ... Nejde o nic tragického, i když
se ti to v tu chvíli také zdá. Vím, že v momentech, kdy ti chce srdce vyskočit
z hrudi, to není takové jednoduché, ale... nauč se milovat i nepěkné chvíle.
Netrvej na rychlém konci. Ono to odejde samo,
jen to chce čas. Do ničeho se nenuť. Nechej to plynout. Prociť to - se vším, co
k tomu patří.
Nejhorší jsou totiž právě ty vzpomínky, které
v sobě uzavíráme, zamykáme je, snažíme se je potlačit a máme před nimi strach.
Ale jak jim nedovolíme, aby se naplno projevili teď - když jsou čerstvé,
přijdou opět. Tehdy, když to budeš nejméně čekat. Budou v tobě dřímat a čekat
na podobnou chvíli, která do tvého života přijde, a pořádně tě překvapí.
Všechno bude znovu zpět.
Nestyď se za svoje slzy. Jak máš chuť plakat,
plač. Dej to ze sebe všechno ven. Jak ne teď, tak už nikdy.
Každé zranění si žádá léčbu. Každá rána
potřebuje čas na to, aby se mohla zahojit. Především ty na duši, které nejsou
vidět a můžeme se chvíli tvářit, že tam nejsou.
Nezmiznou nikdy, ale...Můžou tě posilnit.
Anebo ti celý život podrážet nohy, můžou tě bolet už navždy. Je to jen na tobě,
na tvém rozhodnutí, jestli si dovolíš být na chvíli "slabou",aby si
opět byla silnou. Ještě silnější než předtím. Tak proč si nezvolit tu první
cestu, i když zpočátku o něco těžší?
Mysli na to vždy, když budeš procházet těžkým
obdobím. Měj to na paměti, když ti bude nejhorší, když se tvůj život zesype. A
především - neprej se proč. Odpověď dostaneš, možná po letech, ale když ta
chvíle nastane, přesně budeš vědět, že to, co tě kdysi položilo na kolena, mělo
svůj důvod. A tím důvodem není nic jiného než to, že si se měla stát silnější.
Protože jsi se poučila, dovolila si si být na chvíli slabou, i když všichni
okolo tebe jsou vždy na první pohled silní.
Uvidíš, že za pár dní přijde ten moment, kdy
si povíš, že už stačilo. Že už nemáš důvod plakat ani se utápět v žalu či v
lítosti. Budeš na sebe hrdá za to, že si to překonala. Že si si na tvář
nenasadila masku nedobytnosti a byla jsi sama sebou.
Protože v časech, kdy se nám život láme na
kousky, musíme být sebou samými. Jiné řešení neexistuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat