K žádnému výraznému posunu nedošlo, a já jsem
velmi zklamaná. Jsem rozčarovaná z toho, jak se stát chová k matkám malých
dětí. Finanční podpora se umenšuje, neexistují výrazné programy, jak zaměstnat
matky na zkrácenou pracovní dobu, ženy po čtyřicítce, neřkuli padesátce jsou
profesně diskriminovány. Žádný masový vstup žen do politiky se nekonal, počet
žen v parlamentu se výrazně nezvyšuje, proto nadále tvoří zákony muži. Ti si
hrají na svém písku, honí svoje zájmy, velké hry, velké prachy a nějaké ženy jakožto
nositelky života je vůbec nezajímají. To, co je důležité pro budoucnost národa,
školství a ekologie, je stále na chvostu zájmu. Jsem přesvědčená, že celá
neutěšená situace současné vysoké politiky škodí především ženám, potažmo
dětem. Politici se řvou o moc a o prachy, nemají čas na podružné záležitosti.
Nenávratně ztracené korupční peníze snižují schopnost státu starat se o
vzdělání, o kulturu, o handicapované, o sociálně slabé. A matky handicapované
jsou. Bohužel svým mateřstvím.
Ženy se bohudík změnily. Míním tím mladé
vzdělané ženy, které nevyrostly v patriarchálním komunistickém režimu, nechtějí
přebírat model života svých matek a především jsou schopny dělat kariéru a
vydělat si peníze, které je činí nezávislými. Tyto ženy také "vychovávají"
své partnery, nenechají ze sebe dělat služku a chůvu, žádají, aby se s nimi o
domácnost jejich partner dělil. Ale těch žen není mnoho. Popelčin syndrom je
totiž v ženách jak v koze. Patriarchát trval tisíciletí, tradiční vzorce
chování nelze změnit za jedno století.
Čekání na prince na bílém koni, který z nás
teprve udělá povšimnutelného člověka, je tragický omyl, kterému podlehly
generace žen. Já ale myslím, že je to naopak. Teprve žena udělá z muže člověka.
Olga Sommerová
Žádné komentáře:
Okomentovat