Nebylo to vždy jen o těch dobrých dnech, o
slunečných rámech a úsměvech. Nebylo to vždy jen o těch chvílích, kdy jsem se
smála a užívala si život plnými doušky? Prožívala každou minutu a chtěla si ji
zapamatovat. Nebylo to vždy easy... život, láska, všechno, na čem mi kdy
záleželo. Ne vždy to fungovalo, ne vždy mi to vycházelo, jak bych si přála. Ne
všechno se stalo tak, jak jsem chtěla, no dnes vím, že je to tak správně...
dnes vím, že takový je náš život. Protože nejvíc se učíme právě z těch těžkých
chvil.
Naše cesta není jednoduchá.
Asi nikdy ani nebyla. Trvalo čas, než jsme
pochopili, proč nemůžeme být vždy milování, proč to tak dlouho trvá, než
najdeme to, co skutečně hledáme.
Proč je nás život občas přeplněný smutkem.
Proč máme občas pocit, že jsme na nic, že nedokážeme věci, které se zdají
jednoduché.
Trvalo než jsme pochopil, že je to normální.
Že ne vždy je všechno naše chyba, trvalo, než jsme se naučili... Nevinit sebe
za to, že to tentokrát nevyšlo, že ta láska, které jsme věřili, vyprchala. Není
to jen naše chyba.
To, že jsme pochybili, je lidské. To, že jsme
se zmýlili, není zakázané.
A den, kdy jsme to pochopili, byl dnem, kdy
jsme se stali silnějšími.
Dnes se cítím lépe.
Už dávno jsem dala sbohem... sebetrápení. Už
dávno se netrápím nad tím, co dnes už nezměním. Už dávno jsem přestala běžet za
těmi, kteří o mě nestojí. Už nechci být milovaná od toho, kdo si mě nezaslouží,
už nechci být s někým, kdo nechce být se mnou právě tehdy, když nejsem na svém
vrcholu. Vím, že mým cílem není samotný cíl, no cesta k němu. Cesta, na které
se možná změním. Cesta, na které se mi stane nečekané. Cesta, která bude plná
zážitků a lidi, kteří jsou v mém životě. Plná lidí, kteří též ukážou svou tvář.
Ukážou, jestli úmysly, které mají, jsou proti nám nebo stojí skutečně za námi.
Časem se dozvíme všechno, i ty věci, na které
jsme nikdy nekladli otázky.
I když si často myslíme, že víme všechno, není
to tak a je to tak správně. Často jsem chtěla vědět věci, které jsem vědět
neměla a časem jsem pochopila, že mi to nepřineslo nic dobrého. Ani tehdy, když
jsem je zjistila. A tak jsem s tím přestala, přestala jsem zjišťovat, přestala
jsem být zvědavá, prostě jsem přestala.
Na co je to dobré, pokud nás to nečiní
šťastnými?
Dnes se cítím silnější a šťastnější , než
kdykoliv předtím v mém životě a myslím, že je to jen otázka času, kdy se
takovými staneme my všichni, když se zbavíme věcí, které nás jen zatěžují, když
se zbavíme všeho, co nám nepřináší radost. Je to naše volba, jestli budeme žít
život, který skutečně chceme, nebo se o to budeme jen snažit. Je na nás, zda se
přestaneme trápit nad věcmi, které nás brzdí, nebo se jich prostě vzdáme. Naše
cesta není jednoduchá, ale stojí za pokus.
My za to stojíme a když si to uvědomíme, tehdy
se staneme nezastavitelnými.
Alex Korčáková
Žádné komentáře:
Okomentovat