Pravdou je to, že ať se jakkoliv snažíme, nic
už nebude takové, jako bylo předtím. Ale když se snažíš zapomenout a posunout
se dál, je to ještě těžší. Minulost totiž jakoby žila dál v nás. Nedokážeme
vymazat zážitky, které se nám zapsaly do srdce. No vzpomínky blednou a časem
zůstanou jen pocity.
Vím, že kdybych se chtěla vrátit zpět, nenašla
bych už nic. Nic, co pro mě bylo předtím důležité, protože to všechno odešlo. I
lidé se změnili, ale jejich podstata zůstala stejná.
Vždy v koutku srdce budou takovými, jakými
jsme je poznali. Možná teď už víme, co jsme měli udělat, ale neudělali jsme.
Díky tomu jsme tam, kde jsme.
Pohnout se dál znamená pochopit, že všechno,
co se nám stalo, nás posílilo. Že nám to pomohlo a že máme šanci být šťastní.
Nejdůležitější však je smířit se s tím, co se
nám stalo. Odpustit sobě i jiným. Není možné zapomenout na minulost, ani ji
změnit. Můžeme se s tím jen smířit. Důležité je zaobírat se stále něčím novým a
ne stále dokola přemýšlet nad tím, na co bychom chtěli zapomenout.
Věnujme se tomu, co nás baví. Při čem dokážeme
"nemyslet". Minulost se začne postupně ztrácet. Bude existovat, ale
už nebude živá.
Zkusme akceptovat, co jsme prožili. Nelitovat.
Netrápit se, protože to už nezměníme. Soustřeďte se na to, co máme v rukou a o
čem rozhodujeme jediné my sami - o naší budoucnosti. Kráčejme dál spolu s
osobami, s kterými se cítíme "správně". Neopakujme chyby, teď už
víme, co nám přinesly.
Situaci, z které jsi se nepoučila, budeš
zažívat stále dokola.
Nadechni se, vydechni se, usměj se a pojď dál!
Protože minulost se dá porazit jednoznačně skvělou budoucností!
ulomkyzeny.sk
Žádné komentáře:
Okomentovat