Píšeme proto,..

Píšeme proto, že jiní zpívají. Proto, proč jini tancují. Proto, proč jiní maluji nebo hrají na klavír. Je to způsob, jak ukázat duši nahou a jak tě pozvat dál - do vlastního světa. Jak ti povědět věci, které jsou někdy příliš složité na to, aby se vyjádřily přímo. Vždy jsem se zamýšlel nad texty písní. Někdy jsem měla pocit, že ta zpěvačka musela prožít situace jako já. Někdy, že musela prožít také jistě zklamání... Jinak by přece nemohla tak detailně popsat to, co cítím... A právě to mi pomohlo. Uvědomění si, že nejsem sama, kdo se občas cítí zle. Že nejsem jediná, která měla zlomené srdce. Nejsem jediná, kdo má obrovské sny, ale možná neví, jak najít tu správnou cestu. Nejsem sama, kdo občas bloudí. Nejsem sama, komu se stávají takové a takové věci... Nejsem sama.

A to je hlavní myšlenka, protože život dokáže být komplikovaný a my jsme jako motýl..?

"Až když mu křídla zhoří, zná pravdu o plameni..."