Prostě končíš...

..se v životě dostaneš do momentu, kdy si povíš, že prostě končíš. Končíš s kdejakými mezilidskými hrami. Končíš s dokazováním, že jsi lepší než ta druhá. Končíš s přesvědčením, že jsi dost dobrá. Končíš s potřebou furt někomu připomínat, že existuješ. Prostě si pojedeš svoje, budeš sama sebou, i když druzí by tě nejraději přetvořili na svoji verzi toho, jaká máš být. Ale ty jim to už nedovolíš.. Protože jak tě nebere někdo takovou, jaká jsi, se všemi tvými skvělými jedinečnosti i se všemi nedostatky, tak mu dáš najevo, že už víc nebudeš hrát jak on píská, ale ukážeš mu, kde jsou dveře...