Toužíme tak po vztazích s lidmi, kteří budou na naší straně. Kteří řeknou, že nás mají rádi a rozumí nám, i když jsme třeba někdy děsní, obtěžující, hysteričtí, smutní, náladoví. Přejeme si budovat vztahy, které nás společně zasáhnou jako celek a obnaží. Ve kterých můžeme nakonec i krvácet a obvazovat si navzájem rány.
Ale už nejsme dětmi a zjednodušené poučky o hranicích, kdy nikdo není povinen dělat cokoliv pro druhého a chápat ho, tomu také hrají do karet. Lidé zůstávají ve svých oddělených zabetonovaných prostorech a často neudělají krok k tomu druhému, protože jednoduše nemusí.
Mají šanci stát se díky důvěře ve druhé celistvějšími a prožívat svět jako bezpečné spolubytí.
Můžeme k tomu každý přispět i svým dílem. Tím, že budeme uvažovat nejen o obraně svých hranic, ale v závislosti na situaci i o jejich otevření. Ve spolubytí nejsme osamělými státy s uzavřenými hranicemi a ostnatými dráty, ale spíše spřátelenými krajinami, mezi nimiž jsou hranice průchozí. Navzájem si tak otevíráme svá bohatství a vykrýváme to, co druhým chybí.
Ale už nejsme dětmi a zjednodušené poučky o hranicích, kdy nikdo není povinen dělat cokoliv pro druhého a chápat ho, tomu také hrají do karet. Lidé zůstávají ve svých oddělených zabetonovaných prostorech a často neudělají krok k tomu druhému, protože jednoduše nemusí.
Mají šanci stát se díky důvěře ve druhé celistvějšími a prožívat svět jako bezpečné spolubytí.
Můžeme k tomu každý přispět i svým dílem. Tím, že budeme uvažovat nejen o obraně svých hranic, ale v závislosti na situaci i o jejich otevření. Ve spolubytí nejsme osamělými státy s uzavřenými hranicemi a ostnatými dráty, ale spíše spřátelenými krajinami, mezi nimiž jsou hranice průchozí. Navzájem si tak otevíráme svá bohatství a vykrýváme to, co druhým chybí.
Žádné komentáře:
Okomentovat