Jakýsi papírový ptáček v hrudi
praví, že čas polibků nenadešel;
žít, žít, slunce neviditelně skřípe,
polibky nebo ptáci, pozdě či záhy nebo nikdy.
Ke smrti stačí pouhopouhý šelest,
jenž ozve se, když zmlkne jiné srdce,
či tamten cizí klín, jenž na zemi je
zlatavým korábem pro plavé vlasy.
Obolavělá hlava, zlaté skráně, zapadající
slunce;
ve stínu tady sním o jedné řece,
rákosí s krví zelenou, jež se teď rodí,
spím opřen o tebe, žár nebo život.
Žádné komentáře:
Okomentovat