Ovšem ta hranice fóru a divnosti je velmi
křehká.
Na mnoha zakázkách jsme se opravdu snažili,
chtěli jsme, aby to bylo krásné, detaily bezchybné, a ta věc nakonec nedopadla,
něco nezacvaklo. Asi když věci necháte být, máte dobrý úmysl a pracujete
poctivě vnitřně, tak někdo nahoře - nějací andělé - za vás tu hru dohrají.
Těmto věcem věřím. Je něco mezi nebem a zemí, co pracuje mimo mé konání, stále
jsem tím překvapován.
Jsem za to vděčný, ale nepřeceňuji obecně
význam oceňování. Svět je rychlý a nenasytný, příště to bude zase někdo jiný,
pak zase někdo jiný, pak zase... Spěcháme, soutěžíme, kategorizujeme. Každý rok
je nějaké "nejdůležitější" mistrovství, nejnavštěvovanější olympiáda,
nejdražší koncert. Takový princip chléb a hry. A mezi tím se dějí ty opravdu
důležité věci.
Žádné komentáře:
Okomentovat