Že nejsme v souladu s přírodou, to už jsme si
tak nějak za posledních pár set let všimli, ale my se odpoutáváme od sebe, od
vlastního těla, nenasloucháme jeho pocitům, a to je horší. Stylizujeme se do
toho, co "musíme" nebo "bychom měli", aniž bychom věci
dělali z vlastního přesvědčení.
Je třeba umět být sám se sebou, vydržet sám
sám se sebou. Ať jsem, jaký jsem.
S námi to totiž není tak, že když o ničem
nemluvíme, nic se neděje. U nás platí záchranářské pravidlo: Kdo mlčí, je ve
větším nebezpečí než ten, kdo křičí, protože ten je ještě evidentně naživu.
Možná jsme po generace vypadali, že je nám líp než ženám, které všechno řešily.
Ale my jen mlčeli.
Žádné komentáře:
Okomentovat