Kruh tvého života

Existují dvě minulosti. Ta, se kterou jsme se vypořádali a existuje pouze v našich vzpomínkách, a ta, se kterou jsme se nevypořádali a žije pořád v naší (vědomé) mysli. Ta druhá vlastně ani minulostí není, stále se totiž mění v přítomnost. Co se nám stalo, to nás ustavičně trápí. Není to něco, co bylo, ale co stále je. Tuto "přítomnou minulost" musíme proměnit v definitivní minulost.

Pokud se v minulosti stalo něco, co způsob naše špatné pocity v přítomnosti, je to problém. Naše pocity jsou totiž základem našeho kruhu života.

Kdybychom se rozhodli racionálně (logicky), nebudeme se soustředit na minulost. Uvědomíme si, že naše budoucnost je přímým důsledkem přítomnosti. A že pokud změníme přítomnost, můžeme tím změnit svou budoucnost. Že už zítra se můžeme cítit výrazně lépe než včera, pokud něco je bohužel změníme dnes.

Mnoho lidí je bohužel tak negativně (emočně) zacykleno v minulosti, že ztrácejí racionální zájem o budoucnost. Nevěří, že zítřek může být jiný, a jejich rozum se nedokáže vzepřít. Svým způsobem totiž mají pravdu: Zítřek nebude jiný, pokud dnes neudělají žádnou změnu.

V emocích je bohužel těžké leccos racionálně pochopit. V emocích dokážeme ustavičně druhým vyčítat chybu. Štve nás, když ji druhý neuznává, nenapravuje, a právě proto si neumíme představit, že mu odpustíme. Ale běda! Abychom se naučili odpouštět, zavírat dveře za špatnou minulostí a otevřít se lepší budoucnosti, musíme si v první řadě objasnit, co odpuštění NENÍ.

Odpuštění NEznamená, že někomu promíjíme nebo že omlouváme jeho čin.

Odpuštění NEznamená, že s tím, kdo se proti nám provinil, budeme muset ještě mluvit.

Odpuštění NEznamená, že se zraňující situací budeme muset ještě znovu zabývat a opakovaně v ní jitřit své city.

Odpuštění NEznamená, že bude nutné ještě nějak pracovat na vztahu, který se velmi pokazil, nebo že snad tento vztah po našem odpuštění bude v pořádku.

Odpuštění NEznamená, že bychom měli zapomenout na událost, která se stala.

Odpuštění NEznamená, že budeme muset vymýšlet, jak provinilou osobu dál zahrnout do svého života?

Odpuštění znamená jednou provždy přijmout to, co se stalo, jako nezměnitelný fakt a najít z této události pozitivní východisko pro sebe. Odpuštění v žádném případě není další rozrýpání rány, naopak znamená dát ráně už navždy pokoj a nechat ji konečně doléčit.

Inu, jde o opačný směr, než kterým nás událost nastavila. Máme se hněvat, vztekat, trápit - negativní čin přece má vyvolat negativní výsledek a negativní výsledek v nás má udržovat negativní pocity. Máme být zacykleni v negacích a cítit se jako politováníhodná oběť. Okolí nám má oživovat, že jsme na tom zle, rozněcovat v nás negativní pocity, negativní myšlenky, negativní činy i negativní výsledky. A my se takovému přístupu okolí ani moc nebráníme. Je to "pohodlné". A hlavně jsme závislí na adrenalinu, který v nás uvolňuje vztek.

FC ročník VIII, vydání 6/ 2018