Žena bez viny a studu: O znovunalézání ženské podstaty

Naděje je v ženách, oněch "svatých poběhlicích", které se dokážou vymanit z role malé holčičky kladoucí si požadavky typu "potřebuji, abys mě zachránil" a které dovedou svému muži říct: "Nepotřebuji tě, protože jsem kompletní taková, jaká jsem. A s radostí se s tebou setkám, abychom spolu sdíleli to, jací jsme, a vzájemně se od sebe učili."

..utrpení v životě většiny žen má svůj počátek v nekritickém přijímání a víře v mýty a stereotypy, jimiž je prostoupena naše kultura a náboženské vnímání, naše vzdělávací koncepce i zvyky.

Ztráta fyzické nesmrtelnosti je cenou, jakou život zaplatil za sex. Je samozřejmé, že když mezi buňkami dochází k "sexu", jejich potomstvo není identické s žádným z rodičů. Stává se výslednicí dvou prvotních buněk. S nesmrtelností je konec. S tím přichází spousta výhod: specializace, vyšší vývojový stupeň, minimalizace rizika degenerace a udržení možnosti další evoluce. Toto všechno by nemohlo nastat, kdyby byl donekonečna reprodukován stále stejný genotyp.

Obvyklý výklad rajského mýtu je šikovným a nenahraditelný nástrojem, který slouží k útlaku ženské poloviny lidstva a udržování její závislosti na mužích. Zamýšlené se ještě jednou, jakým způsobem mohlo dojít k rozdělení na dvě pohlaví a čím je tvořena každá z rozdělených částí. Celá věc není tak jednoznačná, jak bychom se mohli domnívat z televizního záběru s listem papíru. Není to tak, že v původní jednotě byl napravo muž a nalevo žena. Když si důkladněji rozebereme vztah částí k celku - jako k tomu po staletí přistupovali mystici a v poslední době také fyzikové, biochemici a badatelé chaosu -, uvidíme, že každý, byť nejmenší dílek v sobě zahrnuje veškeré atributy celku, jehož je součástí. Část se neliší od celku a celek se neliší od části. Přesně jako je tomu u fraktálních struktur. Pokud tomu tak je, potom jak ženy, tak i muži jsou v každé své části, v každém jednotlivém dilu, prostoupeni mužstvím i ženstvím.

..každá žena je zároveň ženou i mužem, a každý muž je mužem, ale také ženou.

Muž a žena se v životě hledají a setkávají proto, aby se od sebe vzájemně učili. Muž nachází ženu, aby se od ní učil ženskosti, a žena nalézá muže, aby se od něj učila to, co je mužské.

Strom se svojí korunou, kmenem a kořeny je schematickým obrazem naší nervové soustavy: mozek, páteřní mícha, křížová pleteň. Pozření plodu je získáním přístupu k tomu, co je hodně vysoko a je vyvrcholením života stromu, v kondenzované formě obsahuje veškerou jeho energii. Díky evolučním změnám a vzpřímené chůzi získala centrální nervová soustava schopnost kanalizovat energii tak mohutnou, že u člověka došlo k uvědomění si sebe sama, v důsledku čehož sám podlehl iluzi o vlastní, svébytné existenci.

Destruktivní aspekt ženy souvisí s takovým působením, které zaobluje hrany, ale také zpochybňuje konečné formy, rozmělňuje, rozkládá. Řez, vlhkost, voda, hniloba, fermentace a - to jsou biologické příklady procesů, které ženský aspekt přírody využívá v procesu přípravy místa a potravy pro nový život. Ničeno je vše, co je staré, nepotřebné. Všimněme si, že to, co nám připadá jako destrukce, je ve skutečnosti projevem života sama o sobě. Patrně proto jsou muži mnohem častěji sběrateli, více než ženy lpí na výsledcích své práce, svého myšlení, nápadů, idejí či ideologií, jež brání do posledního dechu v nekonečných válkách. Jinak než ženy, které snadněji postřehnou relativitu ideologií nebo doktrín. Ženy často inspirují - jak nám ukazují dějiny - k ničení toho, co je staré. Ve vztazích jsou to hlavně ony, kdo tlačí na změny, hledají inspiraci a nápady, stávají se výzvou pro své muže.

Jiný zenový mistr řekl, že skrze probuzení si vesmír uvědomuje sebe sama.

Čím více si podtrháváš ve svém Písmu svatém, čím více tam máš otazníků a poznámek, tím lépe to o tobě svědčí.

Návrat k matriarchátu by byl bezesporu chybou, krokem zpět do minulosti. Naděje tkví v evoluci lidského rozumu a vědomí, která snad dokáže pomocí nejen mužům, ale i ženám v nalezení vnitřní rovnováhy.

Efektivní řešení pro ženu spočívá v znovuzískání svého těla, aby mohla uchopit život do vlastních rukou a díky tomu opět nabýt svoji identitu. Pak už nebude potřeba stávat se ani světicí, ani děvkou z rodičovské kletby.

Klíčem k porozumění souvislosti mezi sexualitu a posvátnem může být zjištění, které se často objevuje v indické tantrické literatuře, mimo jiné také v knize, která vyšla v Polsku: Tantra - umění vědomé lásky. Narazíme v ní na upozornění, že žena není schopna dosáhnout duchovního naplnění a celkového pocitu identity, dokud svoji sexualitu plně a náležitě neprožije a tuto sexualitu nezačne respektovat její okolí. Během psychoterapie často vychází najevo, že ženy, které trpí pocitem ztráty identity a nežijí svůj život, mají zablokované brániční dýchání, břicho i pánev, a tím i přístup k dosažení pocitu uspokojení a radosti z toho, že jsou ženami.

Když jsi mluvil o ženě, která nepotřebuje muže, cítil jsem se takový malý, ohrožený.

Kdo jsem já, když mě žena nepotřebuje? To nám ukazuje, jak je zase náš mužský pocit identity založený na přítomnosti ženy v našem životě, a nejlépe takové, který nedokáže žít bez nás.