Když se vědci před časem rozhodli zkoumat
depresi, předpokládali, že s objevení příčiny najdou zároveň návod, jak
odstranit následek.
Na začátku se domnívali, že depresi spouštění
negativní události. Vystavili tedy zkušební skupinu dlouhodobému působení traumatizujících
událostí. Polovina opravdu propadla depresi. Ale druhá ne. Vědci tedy požádali
obě poloviny o formulaci dominantních pocitů.
První opakovala:
Je to špatné. Potrvá to dlouho. Nezlepší se
to. Mohu za to hlavně já.
Druhá polovina v téže situaci tvrdila opak:
Je to špatné, ale... je to dočasné. Zlepší se
to. Mohou za to hlavně konkrétní okolnosti, které mi nepřejí, ale které se zase
změní.
Pesimistická polovina se vzdala. Optimistická
se nedala jen tak porazit. Tatáž situace byla pro pesimista koncem, který
nepůjde zvrátit, a pro optimisty výzvou, kterou zkusí překonat.
Vědci usoudili, že rozhodující je NEGATIVNÍ
událost a pesimistický pohled na ni. Když si však uvědomili, jak dokáže
individuální pohled změnit vnímání téže události, učinili ještě jeden pokus:
Vystavili stejnou zkušební skupinu POZITIVNÍ události. Výsledek je ohromil.
První polovina skupiny totiž zůstala pesimistická. Vykradla ovšem předchozí
argumenty optimistů:
Je to dobré, ale...
Je to dočasné.
Zhorší se to.
Mohou za to hlavně okolnosti, které mi přejí,
ale které se změní.
Naopak optimistická polovina Vykradla
předchozí argumenty pesimistů:
Je to dobré.
Potrvá to dlouho.
Nezhorší se to.
Mohu za to hlavně já.
K úzkostem, potažmo depresím, nevedou ani tak
konkrétní události, jako především jejich individuální vyhodnocení. Lékaři se k
tomuto závěru přidali: Optimisté se těší lepšímu zdraví, mají průměrně vyšší
věk dožití, a hlavně svůj život, bez ohlednu na jeho délku, mnohem lépe
prožívají. Více se jim daří ve škole, v práci i ve sportu. Do každého okamžiku
totiž vnášejí více dobrých pocitu i myšlenek než pesimisté.
"Být optimistou," řekl už Sigmund
Freud, "je výhodnější už proto, že tohoto rozhodnutí nelze litovat."
Optimista totiž nelituje.
Pesimista nečelí horším životním okolnostem,
nicméně je na rozdíl od optimisty vnitřně přesvědčen, že špatné následky
nezvrátí. Jeho konstantní pocit neovlivnitelnosti se projevuje i v názoru, že
ovlivnit nelze ani pesimismus, že je to vrozená vlastnost, kterou nelze změnit.
Jenže to je omyl. Jak pesimismu, tak optimismu se během života učíme. Obojí
můžeme získat i si to uchovat.
Nuže, myslíte, že sami sebe ovlivníte?
Firstclass 2/2019
Žádné komentáře:
Okomentovat