"Žijeme pod tlakem, kterému ne každý umí odolat. Současná společnost nás nutí k přehnané spotřebě. Někdo má dvě práce a ještě přivýdělek, jen aby měl standard, který pozoruje u druhých. Soutěžení nás tlačí, abychom měli víc než druzí, abychom pracovali víc,“ shodují se manželé.
Je kolem páté po poledni. Auta a autobusy v již tradiční každodenní zácpě velkoměst přehřívají své motory a cyklisti jdou raději pěšky vedle kol po chodnících. Krátkovlasý muž sedící v modré sedmimístné dodávce z okna odklepává popel z cigarety a vyfukuje hustý dým. Jako mnoho dalších si čas ve špičce krátí čtením sdělení na billboardech a reklamních poutačích. Jiní z dlouhé chvíle túrují motor, řidič autobusu přepíná stanice v rádiu. Lidi plní restaurace, bary, menší obchody i velké supermarkety. Někteří v práci skončili, jiní tam teprve míří. Všudypřítomná reklama mění jednobarevné fasády domů na katalogy značek a produktů. Centra zahlcují svítící tabule, blikající poutače nebo barevné loga různých velikostí, které vybízejí k návštěvě či lákají na slevy.
Lidé kteří chtějí žít environmentálně šetrněji, musí odolávat těžkému soupeři: firmám, které investují nemalé finanční prostředky do reklamy a nutí je k neustálému konzumu. Jenom v málo případech stojí proti těmto firmám hráz v podobě státních nebo obecních regulací, které tlačí na kvalitu a trvanlivost zboží nebo zabraňují nadměrnému zanesení veřejného prostoru nánosy reklam. Konzumace, která by ve své podstatě mohla zahrnovat naplňování základních lidských potřeb se zohledněním etických preferencí člověka, se stává hlavním prostředkem k dosažení společenského uznání, vázaného na materiální vlastnictví.
To,že člověk spotřebovává čím dál víc, však nemusí nutně znamenat, že je v životě šťastnějším. Ekonom Richard Easterlin na datech z různých zemí, včetně Spojených států a Číny, dokazuje, že růst HDP nevede k nárůstu spokojenosti obyvatel. To samé platí i pro vliv reklamy ve veřejném prostoru: nedávný výzkum, realizovaný mezi lety 1980 a 2011 na vzorku téměř milionu Evropanů ukázal, že čím vyšší jsou v jednotlivých státech výdaje na reklamu, tím klesá spokojenost se životem jejich obyvatel.
Fosilní kapitalismus neklade nároky jenom na náš konzumní životní styl, ale i na systém práce. Sociolog Michael Mayerfeld Bell ve své knize An Invitation to Environmental Sociology (Úvod do environmentální sociologie, 2004) mluví o tomto vztahu jako o cyklu „práce a utrácení“. Lidé tráví na pracovišti hodně času, protože se zvyšuje tlak na konkurenceschopnost a tím rostou obavy ze ztráty zaměstnání. I v České republice je zažitou mantrou vysoká produktivita – Češi v rámci EU odpracují nadprůměrný počet hodin.n Mnoho času stráveného v zaměstnání se pak promítá i do konzumního životního stylu: lidé potřebují auta, aby se do práce dostali, vhodné oblečení, jídlo, které si nestihnou doma uvařit sami.
Tlak na maximalizaci výroby způsobuje zaměstnancům neustálý stres a nedůstojné pracovní podmínky, což potvrzuje i realita zaměstnanců ve firmách u nás.
"Dvanáct hodin stojíš za pásem, chytíš žiletku, něco k tomu, dáš to do obalu, zabalíš a pošleš dál. Někdy nebyl čas ani na pauzu. Když jsem ji chtěla, musela jsem křičet na kolegy, ať mě zastoupí, a pak utíkat abych byla hned zpátky. Nejtěžší bylo, že musíš valit, i když tě bolí záda a nemůžeš,“ vzpomíná Tulisová.
Je nutné přidat i potřebu kvalitního dostupného bydlení. Jedině to může odstranit dnešní tlak na mnoho rodin a jednotlivců, aby pracovali co nejvíc, protože jen tak si budou schopni bydlení zajistit.
Jsou dvě hodiny po půlnoci a vzduch příjemně chladí. Lidé se mačkají v přeplněných nočních autobusech, které je rozvážejí do jejich domovů po téměř prázdných ulicích. Sem tam projede dodávka s čerstvými rohlíky, zeleninou nebo novinami. Někde blikají pouliční lampy, jinde žárovky nad stále běžícími pásy ve fabrikách. Zatímco kuřecí stehýnka z Modřic možná putují do KFC, ženy na druhé straně města balí kosmetické výrobky značky Dermacol do velkých krabic. Už za několik hodin velkou část Brna vzbudí otravný zvuk budíku a centrum zhoustne davem lidí, kteří budou míjet přeplněné tramvaje a spěchat do práce, do školy, za nákupy, nebo na schůzky.
BARBORA BAKOŠOVÁ, KAROLÍNA POLÁČKOVÁ
Žádné komentáře:
Okomentovat