Dospělí mají dobře vyvinuté spojení mezi centry pro kontrolu chování, která sídlí v prefrontálním kortexu, s centry, kde vzniká pocit uspokojení. Tato centra jsou uložena hlouběji ve vývojově starších částech mozku, jako je například striatum.
Teenageři ještě neměli dokončenou přestavbu mozku v oblasti prefrontálního kortexu a jejich rozhodovací centra zůstávala „studená“. Naopak centra pro vznik pocitu uspokojení měli „nažhavená“. V důsledku této nerovnováhy si mladý člověk nedokáže dát vždycky dohromady, co by měl nebo neměl udělat a zda ho čeká odměna či trest.
Teenageři nejsou tak „beznadějné případy“ jako vyznavači adrenalinových sportů. Protože mají nedovinutá rozhodovací centra, může jim ke správnému rozhodnutí pomoci intenzivnější přísun informací. Rodiče by proto neměli spoléhat na motivaci dospívající ratolest sliby nebo výhružkami. Větší šanci na úspěch mají, když budou dětem všechno víc vysvětlovat. Ani to ale není zaručený recept, protože k dalším typickým projevům „teenagerského mozku“ patří odmítání rad generace rodičů v duchu varování Johna Lennona: „Nevěř nikomu nad třicet.“
Tým harvardské psycholožky Leah Somervilleové nyní ve studii publikované ve vědeckém časopise Nature Communications vysvětluje, proč jsou teenageři imunní jak vůči pobídkám odměnou, tak i proti výhružkám trestem.
Žádné komentáře:
Okomentovat