V demokracii existují dva klíčové zdroje moci. Jednak je to účast lidí ve volbách, kde platí, že co člověk, to jeden hlas. Základem demokracie je myšlenka rovnosti. Jenže je tu ještě druhý klíčový zdroj moci – a sice bohatství a peníze. A my žijeme v majetkově ohromně nerovných společnostech.
Žijeme v systému s mimořádně neférovým rozdělením bohatství. Lidé sice můžou volit různé politické strany, mají ale šanci ovlivnit alternativy, které jim politické strany nabídnou? Většinou ne. A právě oligarchové dnes hrají klíčovou roli v tom, koho lidem předhodí jako kandidáty, jak budou vypadat politické programy a podobně.
V Česku máte oligarchu rovnou premiérem. Andrej Babiš je druhý nejbohatší muž v zemi. V celosvětovém měřítku to není významný boháč, ale v českém prostředí je velmi mocný, o tom není pochyb. Nedivte se – Babiše stvořila velká majetková nerovnost, která v Česku panuje. V Česku dnes operuje jedenáct nejbohatších miliardářů. A kromě nich tu působí další bohatí lidé, jejichž majetky mají hodnoty řádově stovek milionů. Jde o malou skupinku – jedno procento, možná ještě menší část české populace. Patnáct vašich nejbohatších oligarchů vlastní zhruba stejně velký majetek jako chudší polovina české společnosti. Mluvíme o extrémní koncentraci bohatství a moci, jaká nemá v dějinách obdoby.
Mnoho politiků pocházelo z bohatých rodin. Vezměte si slavné americké prezidenty, jako byli Franklin D. Roosevelt a John F. Kennedy – oba se narodili se stříbrnou lžičkou v puse. Jenže je tu rozdíl. Nikdo se na Kennedyho ani Roosevelta nedívá jako na oligarchy, kteří jednali ve prospěch těch nejbohatších. Jejich politika naopak vedla k přerozdělení bohatství chudým. Oba prezidenti ve skutečnosti zlepšili podmínky pro demokracii. A nejen to. V jejich dobách existovaly silné odbory, masová politická hnutí a mohutný občanský aktivismus. Lidé vyvíjeli na politiky a byznysmeny velký tlak. Dnes nic srovnatelného nevidíme. Levice je v krizi a organizované odbory jsou velmi slabé. Ti nejbohatší tak dnes mají volné pole působnosti. Můžou si v podstatě dělat, co chtějí.
Ve světě dnes působí tři typy oligarchů. Zaprvé jsou to církevní představitelé, kteří mají peníze na vstup do politiky. Patří sem třeba imámové v islámských zemích, kteří podnikají, nebo různí bohatí kazatelé. Dále jsou to boháči, kteří se rekrutují z armádních kruhů. A zatřetí pravicoví populisté à la Babiš nebo Donald Trump, kteří působili jako podnikatelé a nakonec ovládli vrcholnou politiku. Tyto tři typy oligarchů spojují v různé míře sympatie k autoritářství. Babiš a Trump mají společnou jednu klíčovou věc: oba tvrdí, že chtějí řídit stát jako firmu. Byznys je součástí jejich politického poselství, na které přilákali voliče. Což je hrozné. Každý byznys je totiž v podstatě diktatura. Firma není demokratická, ale autoritářská instituce. Když oligarchové tvrdí, že chtějí řídit stát jako firmu, ve skutečnosti to znamená: nechceme slyšet žádnou kritiku. Chceme jednat rychle a bez překážek.
Oligarchové využívají populistické metody komunikace s lidmi. A umějí si zajistit podporu. Mobilizují lidi na základě příslušnosti k národu nebo rase, někdy tolerují násilnosti a vytvářejí obětní beránky. Říkají lidem, koho mají nenávidět. V každé zemi je to jiné. Někde jsou terčem nenávisti imigranti, jinde gayové. Levice by taky ráda mobilizovala lidi. Jenže to má těžší. Něco důležitého se totiž v našich společnostech změnilo. Poselství oligarchů a populistů dnes spočívá ve vylučování lidí a hledání nepřátel. Když do takové atmosféry přijde levice a řekne, že chce menšiny, migranty a vylučované lidi do společnosti naopak začlenit, většina lidí to odmítne. Lidé totiž čím dál víc přijímají majetkové a společenské nerovnosti. A když levice mluví o rovnosti, naráží na odmítání. Žijeme v dost depresivní době.
Opravdu neexistuje šance se s oligarchy vypořádat?
Teoreticky samozřejmě ano. Ale bude to fungovat v praxi? Levice a progresivní síly musí přijít se silným politickým poselstvím a přitáhnout na svou stranu velkou část lidí, kteří dnes volí oligarchy. Má na to levice prostředky? A hlavně – jaké poselství nabídne, aby mu lidi uvěřili? Proletáři všech zemí světa se nikdy nespojili. Národní hranice a kulturní nebo rasové rozdíly se ukázaly jako mocnější politický faktor. A proč? Kapitál a peníze se ve světě můžou libovolně přesouvat z místa na místo. Jenže lidé ne. Lidé spolu místo toho soupeří o přízeň kapitálu, bojují o to, kdo udělá stejnou práci za míň peněz a podobně. Je to kruté.
Jeffrey Winters
Text vznikl za podpory projektu Udržitelná Evropa pro každého v rámci kampaně Česko proti chudobě a nerovnostem.
Žádné komentáře:
Okomentovat