Nedávno jsme byli se synem na hřišti. Upadlo mu kolo. Stál a kňoural – maminko, mě to nejde, pojď mi to zvednout.
Vidím, že kdyby opravdu chtěl, kolo bez obtíží zvedne. Ale on ani nezkusil s ním pohnout. Stojí a čeká, až to někdo udělá za něj. Rozhodl se trpět. A veškerým svým lítostivým vzhledem se snaží mě přimět k tomu, abych za něj jeho problém vyřešila.
Ale snažil se zbytečně. Mým úkolem jako matky není řešit jeho problémy, ale naučit ho řešit je samostatně. Proto ho nechávám, aby si uvědomil situaci, zvážil svoje síly, a přesně po minutě aby ho omrzelo trpět, zvedl kolo a dál na něm jezdil.
⠀
A společně zaznamenáváme skutečnost, že si s tím poradil, že sám ten problém vyřešil.
⠀
V životě se téhle situaci hodně věcí podobá , v případě dítěte a kola by se ovšem mohl najít i někdo, kdo mu s kolem pomůže. V dospělém životě však každý odpovídá sám za sebe.
⠀
Opravdu, všechno dokážete sami. Máte dost sil k tomu, abyste zvedli svoje kolo a jeli na něm dál. Jenom jste vlivem nějakých okolností na svoji sílu zapomněli. Nebo vám tak často opakovali, že nic nedokážete, až jste v to uvěřili.
⠀
Ale věřit v tuhle lež není třeba, už to stačilo . Kam vás přivedla víra, že něco nedokážete, nebo nezvládnete?
Každý z nás je pánem svého kola. Je v silách každého z nás vyřešit svoje otázky.
⠀
Život si s námi zahrává a předhazuje nám situace, se kterými si dokážeme poradit. Jistě, často hned nevíme jak. Budeme-li však hledat, východisko určitě najdeme.
Natalia Byková
Žádné komentáře:
Okomentovat