V lidském mozku se totiž ve tmě tvoří melatonin, nepřesně nazývaný „spánkový hormon“. Abyste ho měli dostatek, nemusíte spát. Je ale nezbytné trávit dostatečnou dobu v prostředí bez světla. Zvířecí předchůdci člověka, pravěcí lovci a středověcí lidé s tím neměli problém. Miliony let žili v přirozeném střídání dne a noci. Na noční tmu jsme tedy evolučně a geneticky adaptováni a potřebujeme ji ke správnému fungování organismu. Jenže to už dnes neplatí.
Melatonin reguluje naši aktivitu během 24 hodin. Pokud se ho kvůli nadměrnému svícení nevytvoří dost, nevyspíme se kvalitně. Ráno jsme jako zmlácení, jenže chronickou únavou to nekončí.
Nedostatek tmy způsobuje i závažné psychické poruchy včetně deprese, předčasného stárnutí, obezity, cukrovky a další nemoci. Chybí nám melatonin, silný antioxidant a látka brzdící nádorové bujení. Vědci o tom už dnes mají tolik průkazných informací, že Světová zdravotnická organizace (WHO) spojuje práci na směny s některými druhy rakoviny.
Velmi podstatná je navíc i barva světla před usnutím. Vylučování melatoninu snižuje hlavně modrá složka, připomínající denní oblohu. Naopak ho podporuje hlavně červená složka, připomínající červánky. Právě proto se nám tak dobře usíná u ohně. A právě proto nám hluboký spánek tak rozhodí televize, počítač nebo mobil – modravé obrazovky, do kterých večer tak rádi civíme.
Tragédie dneška se jmenuje LED. Úsporné diodové osvětlení vytlačilo „neekologické“ žárovky, jejichž spektrum obsahovalo hodně červené barvy. LED zdroje naopak obsahují vysoký podíl modré. Až tedy kvůli špatnému večernímu osvětlení dostanete cukrovku nebo rakovinu, poděkujte ekologickým aktivistům.
Dnes zmáčknete vypínač nebo zapnete čelovku. Na frak tím dostávají i tři druhy světlušek, které v Česku žijí. Bioluminiscence jim slouží ke komunikaci mezi pohlavími, přesněji řečeno pro nalákání k páření. Jenže lidské světlo je příliš velká konkurence a v přesvětlené české přírodě se samci a samice těžko hledají. Světlušky mizí, protože mizí tma.
Ze smutného příběhu svatojánských broučků nás zamrazí, pokud si pomůžeme srozumitelným příměrem. Představte si, že byste v životě nenašli lásku jen proto, že by nějaký zlý obr v noci moc svítil.
Světlušky jsou ale jen vrcholem ledovce. Pro většinu druhů hmyzu funguje jakýkoli zdroj osvětlení jako neodolatelné lákadlo. K potvrzení téhle notoricky známé pravdy stačí nechat otevřené okno, když si večer čtete.
A co teprve veřejné osvětlení? V českých ulicích je podle statistik asi 1,4 milionu lamp – jinými slovy světelných pastí, které z širokého okolí stahují hmyz. Právě tohle je jedním z důvodů, proč hmyz z evropské přírody mizí alarmující rychlostí. A s ním všechny druhy živočichů, kteří se hmyzem živí, včetně třeba ptáků a netopýrů.
Nejde ale jen o narušení potravních řetězců. Stěhovaví ptáci mění tisícileté migrační trasy, bloudí a hynou. Pěvci začínají na jaře zpívat v jinou dobu, než vychází slunce. Kdysi ráno jako první spustili nejsilnější samci. Samice si podle toho vybíraly, se kterým nápadníkem se budou přednostně pářit. Dnes začne jako první zpívat i slabší pták, který je blíž lampě. Lidské světlo tak vyřazuje přírodní selekci, která upřednostňovala nejlepší ptačí geny a udržovala tím druhy v co nejlepší kondici.
Ptáky nejvíc vábí červené světlo, které v noci bliká na věžích větrných elektráren. Výstraha, která má varovat piloty letadel, na opeřence funguje přesně obráceně. Láká je přímo do vražedných rotorů, které se tak kvůli osvětlení změní v „mixéry“. Pod „ekologickými“ větrníky se pak ráno válejí na některých místech i desítky mrtvých ptáků.
Náš rozporuplný vztah ke světlu dokumentuje Signal festival, který se od října 2013 každoročně koná v pražských ulicích. Po západu slunce centrum města zaplní desítky světelných instalací. Lasery, stroboskopy, promítání na stěny, barevné reflektory, blikající umělecké obrazce… Ano, je to zajímavý zážitek.
Proč však ještě nikoho nenapadlo uspořádat festival tmy? Představte si, že by v metropoli komplet všechno zhaslo a město by se propadlo do černočerné noci. Třeba jen na pár minut. To by byl zážitek!
V Česku se podle světového vzoru postupně objevují parky a oblasti tmavé oblohy. První vznikla v roce 2009 v Jizerských horách, další přibyly v Beskydech,v okolí Manětína a v Podyjí.
Ani tam už ovšem nespatříte hvězdy stejně, jako je znali naši předkové. Měří se to na takzvané Bortleově stupnici. První stupeň (skutečně tmavá obloha) se už dnes v Česku nikde nevyskytuje. Většina vlasti včetně venkova patří do pátého stupně (příměstská obloha).
„Dvě věci naplňují moji mysl vždy novým a rostoucím obdivem a úctou, čím častěji se jimi zabývám: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ Filozof Immanuel Kant publikoval jeden z nejznámějších filozofických citátů novověku v roce 1781.
Dnes na Kantovo „hvězdné nebe nade mnou“ zapomeňte. Narodili jsme se příliš pozdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat