Zpráva tiskové agentury o výsledcích výzkumu pro ochranu prostředí: sprchovat se, prát prádlo nebo mýt nádobí může být nebezpečné našemu zdraví. Výzkumníci vědí, o čem mluví.
Někteří až donedávna myli lehkomyslně nádobí dokonce v blízkosti pračky! Jiní přiznávají, že se často lehkomyslně koupali nebo sprchovali. Zajímavé jsou jejich rady. Co dělat, abychom se nebezpečí vyhnuli? Máme si prý při praní, mytí nádobí nebo koupání otevřít okno nebo zapnout větrák.
Horší je, že tito experti zjistili i jinou závažnou věc: vzduch v bytech a domech je mnohem větším zdrojem poluce než venkovní vzduch! To představuje opravdu velké nebezpečí. Na štěstí, jen pro ty neprozíravé. Ti inteligentní, kteří sledují zprávy o výsledcích průzkumů, už opustili dům, jakmile se dozvěděli, jak nebezpečné jsou stavební a izolační materiály. Stejně jako barvy a laky. A televizní přijímače, rádia, sušiče vlasů a jiné přístroje. Někteří lidé najdou řešení. Budou bydlet na zahradě ve stanech. Samozřejmě jen v těch, o nichž si nejprve přečtou v posledním vydání Sebraných testů, že nejde o závadnou značku.
Stany opustí jen zřídka. Nebudou k tomu mít důvod. Kdo bude dbát na svoje zdraví, udělá i další opatření: na příklad pohlídá slepice, aby nesnášely zbytečná vejce. Pokud některá slepice neposlechne, její majitel hned vajíčko vyhodí. Samozřejmě do speciálního odpadu. Poslední vědecké zprávy sice tvrdí, že obsah cholesterolu ve vejcích už neplatí. Ale ve svých dřívějších pracích, financovaných stejnou vládou, byli tito výzkumníci jiného názoru.
Vývoj jde prostě nezadržitelně svou cestou. (Původně jsem chtěl napsat „kupředu“, ale včas jsem se vzpamatoval.) Je proto snadné představit si, jak se projeví. Změní se i běžný život. Na kafe už soused nepřijde. Zápalky si už půjčovat nebude, protože většina už nebude kouřit. Může se stát, že si jen přijde půjčit cukr nebo sůl. Odejde samozřejmě s prázdnou, poučen o škodlivosti obou látek. Nelze jistě zcela vyloučit, že někdo bude dál tvrdohlavě chodit do nějaké práce.
Je to zvyk a není mu snadné vždy zamezit. Možná, že soused jednou nabídne přátelům svou pomoc, že by je do práce svezl. Jejich reakci si lze snadno představit. „Ty ještě jezdíš do práce? Po jedy a smogem zamořené silnici? Zbláznil ses? To je přece nebezpečnější než mýt nádobí nedaleko pračky! Nebo dojit krávy, které vylučují tolik jedovatého metanu!“
To mu řeknou a natáhnou se na sluníčko. Ovšem, jen na krátký okamžik. Hrozí nebezpečí ze záření – a tak zalezou zase zpátky do stanu. Není zcela vyloučeno, že tam se někdo – čistě ze starého zvyku – krátce zamyslí. A položí si otázku: „A co bude dál?“ Jeden návrh bych měl. Přestat číst noviny a předplatit si je až později. Buď posmrtně anebo in memoriam. Podle toho, co přijde dřív.
Ivan Kraus
Žádné komentáře:
Okomentovat