aplikovaná teorie her

Rakovinné buňky nejsou všechny stejné. Mohou spolu spolupracovat, ale i proti sobě bojovat. I proto lze při léčbě rakoviny využívat principů teorie her, vysvětluje matematička Kateřina Staňková. Na uvedení poznatků do praxe spolupracuje absolventka VŠB – Technické univerzity Ostrava a výzkumnice z nizozemské Maastricht University i s Moffitt Cancer Center na Floridě, kde existuje jediné oddělení integrované matematické onkologie na světě.

Klasická teorie her se zabývá situacemi, kdy spolu jednáme, každý z nás má nějaký cíl a možnosti, jak ho dosáhnout. Cíl jednoho ale závisí i na tom, co udělají ostatní. Toto všechno se dá matematicky popsat, a pak se řeší, co je pro zúčastněné strany nejlepší v dané situaci udělat. 

Je tu ještě dynamická teorie her, ta řeší situace, které se mění v čase. Já i ostatní můžu svá rozhodnutí měnit, přičemž situace, ve které se nacházíme, se taky mění... A cíl mě i ostatních může přitom záviset na rozhodnutích všech i všech těch různých situacích. Dynamická teorie her potom zkoumá, co budou nejlepší strategie pro všechny zúčastněné, jaké jsou jejich vlastnosti, a co to znamená pro systém, který zkoumám.

Do kategorie dynamických patří také evoluční teorie her. Ta popisuje matematicky chování živých organismů, je to v podstatě matematické vyjádření Darwinovy teorie přirozeného výběru. Rakovinné buňky nejsou všechny stejné, existují jich různé druhy. Ty spolu na jedné straně bojují, ale na straně druhé spolupracují. Například spolu mohou bojovat o cukr a další živiny, které procházejí krví, a spolupracovat ve společném boji proti imunitnímu systému. A evoluční teorie her popisuje, jakým způsobem organismus reaguje na to, co mu vlastně děláme nebo na to, jak jednají ostatní organismy a jak se přizpůsobí, aby přežil.