Krátkodobý stres si představte tak, že jste sprinter ve startovních blocích, který očekává velký fyzický náraz. To vyplaví spoustu hormonů, které vedou k aktivaci organismu. Zrychlí se srdeční tep, změní se řada věcí. Je to stimulující. A teď si představte, že sprinter v bloku stojí dva dny, pět dní, neustále připravený. To vede k dlouhodobému vyplavování stresových hormonů a k neurodegeneraci, tedy k degeneraci některých částí mozku. Mezi nejvíce postižené patří hypokampus, který zodpovídá za paměť, takže jestli máte pocit, že se vám hůř učí, nebo hodně zapomínáte, je to hmatatelný projev dlouhodobého stresu.
Naše tělo má něco jako vnitřní baterku, určité množství energie a ve chvíli, kdy dlouho jedete na rezervy, dříve či později se stane, že nejhlubší části mozku vypnou váš imunitní systém a rozjede se například rakovina a organismus to nezvládne. Infarkt nebo onkologické onemocnění nepadají z nebe, jde o problémy, které se kumulují a dlouho ukládají.
Dnes to není tak, že nad vámi šéf mrská bičem jako v pohádce Anděl Páně. Bičem jsou e-maily a telefon, tento nástroj, který si s velkou radostí dáváte do kapsy, vás jen buzeruje a nutí být stále online. Někde už na to přišli.
Člověk si začne uvědomovat hodnotu života až při prvním závažném onemocnění. Pacienti, kterým už se rozjely zdravotní potíže, říkají, kéž bych býval tolik nepracoval. Každý jeden si to uvědomuje.
Nepředznamenává příliš intenzivní tempo civilizační pád?
Má to rovinu společenskou a individuální. Na té společenské řada futurologických studií ukazuje, že tlak na výkon, vrchol civilizace, značí její brzký pád. Na výkon tlačí ekonomika, pár vyvolených, kteří chtějí ještě více. Tohle se jednoho dne zastaví tak, že to celé zkolabuje. Nicméně se to může stát za desítky let… Ale každý musí začít na individuální úrovni a brát to vážně. Mezi tím, co je fyzické a psychické, dnes neexistuje rozdíl a všechny naše negativní pocity včetně stresu ovlivňují vaši imunitu, v podstatě na úrovni genů. Nositelka Nobelovy ceny za biologii Elisabeth Blackburnová ukázala, že to, jakým způsobem prožíváme stres, ovlivňuje naše telomery (koncové části chromozomů), doslova to zkracuje délku našeho možného budoucího života.
psycholog Radim Ptáček a psychiatr Martin Anders
Žádné komentáře:
Okomentovat