Proč jsou vlastně Instagram, Facebook nebo YouTube pro člověka tak lákavé, že se od nich nedokáže odtrhnout?
Předně jsou barevné a interaktivní, čímž dokážou mozek zabavit na dlouhé hodiny. Vždyť u obrazovky s online světem dnes průměrně trávíme klidně až čtyři hodiny denně. Zajímavé je, že přitom neomezujeme čas strávený u televize, ale to už je zase jiná kapitola. Zkrátka, mozek si lehce zvyká na snadný přístup nového, zajímavého a vzrušujícího, roli hraje i fakt, že kromě čichu a chuti zapojuje online prostředí všechny naše smysly. Lákavé barvy, líbivá hudba, prstem klikáme o sto šest… A druhá věc je, že náš mozek přirozeně považuje informace spojené s druhými lidmi za obzvláště důležité.
Proč vlastně?
Souvisí to s tím, že jednou z našich nejdůležitějších potřeb je být druhými přijati a oceněni. Například v dětství na tom doslova závisí náš život. Postupem času tuto potřebu naplňuje širší sociální okolí a nyní i sociální sítě. Právě na nich narážíme na nekonečné množství informací o druhých.
Jenže tyto informace bývají většinou dost naaranžované.
Právě. Jde o pečlivě vybrané fotografie, se kterými se chtěl autor záměrně prezentovat. Instagramový profil pak vypadá jako umělecké dílo.
Což samo o sobě ale přece není špatné.
Jenže v „divákovi“ to v tu chvíli vyvolává pocit, že by se dotyčnému na fotografii chtěl vyrovnat. Přicházejí prožitky méněcennosti, slabosti, pocity selhání. Uprostřed takových emocí je těžké podívat se na věc racionálně. Jakmile vstoupí do hry srovnávání se s druhými, už se vezeme. Toužíme mít stejně tvarované tělo jako dívka na fotce, podívat se do vzdálených krajů jako onen pán, umět přesně takhle vařit, fotit jako mistr. Možná se o to i pokusíme, ale vzápětí jsme zahlceni dalšími fotkami a úsilí brzy vzdáváme.
Instagram tedy může za nedostatek motivace?
Buduje iluzi, že mít dokonalý život nestojí žádné úsilí. Jenže všechno, co má v životě hodnotu, je výsledkem tvrdé práce. Můžeme sice získat cokoli, co v nás na obrázkové sociální síti probouzí touhu, nebo dokonce závist, jenže u svého cíle musíme vydržet tak dlouho, dokud v něm nezažijeme první úspěchy malou aktivitou a už se nám hrnou srdíčka nebo lajky. Jenže to je opravdu jen náhražka za skutečnou aktivitu a za skutečné ocenění. Po projíždění sociálních sítí se můžeme ve skutečnosti cítit hůř než předtím.
online svět má všechny potřebné vlastnosti, aby vyvolal závislost doopravdy hlubokou. První z nich je intenzita. Mozek dostává tolik různých signálů ke zpracování, že na každém z nich stráví jen několik málo sekund a hned zase směřuje k novým. Další vlastností je interaktivita. Cokoli, co s námi komunikuje a reaguje na nás, je přirozeně lákavé. V prostředí sociálních sítí si mozek takové reakce ještě snadno spojuje s pocitem, že jsou důležité, protože znamenají společenský úspěch. Třetím aspektem je opakování. Mozek se může spolehnout, že online svět bude přinášet stále nové, ale vlastně v něčem důvěrně známé pocity. To nás táhne znovu a znovu na ty samé stránky a online platformy. A poslední vlastností je odměňování.
psychoterapeutka a lektorka Alžběta Protivanská
Žádné komentáře:
Okomentovat