oslava lidského těla

Svou knihu o lidském těle pojal Bill Bryson jako průvodce pro ty, kdo v něm sídlí. A její poselství říká: měli bychom být šťastní, že své tělo máme. Měli bychom o něj také lépe pečovat.

Rakovinu dostáváte každý den, respektive byste jí onemocněli, kdybyste neměli vnitřní obranná komanda. „Odhaduje se, že dennodenně se jedna až pět buněk lidského těla stane rakovinovými. Náš imunní systém je však zajme a zničí,“ cituje Brysona list Independent: „Přemýšlejte o tom. Několikrát do týdne, více než tisíckrát ročně se do vás dostane jedna z nejobávanějších nemocí naší doby – a vaše tělo vás pokaždé zachrání.“

Kdyby přišel o svou lebku, je měkoučkou bezbrannou hroudou, konzistencí připomínající tofu nebo puding. Jenže je to stroj na přemýšlení. I když jsme podle svého soudu ve stavu nečinnosti, bloumání, civění, schroustá náš mozek podle Brysona „za třicet sekund více informací, než kolik zpracuje Hubbleův vesmírný teleskop za třicet let“.

Taky spotřebuje spoustu „paliva“. Zatímco mozek tvoří jen dvě procenta naší tělesné hmotnosti, zkonzumuje dvacet procent přijaté energie. „U novorozeňat to není méně než pětašedesát procent. To je též částečný důvod, proč miminka tak často spí, jejich rostoucí mozky je vyčerpávají,“ objasňuje spisovatel.

Pokud byste však viděli jako strategický plán ušetřit energii nepřemýšlením, nepomohli byste si. Není to tak, že by přemýšlení znamenalo větší spalování kalorií.

Opak je pravdou: „Odborník z Kalifornské univerzity Richard Haier použil pozitronovou emisní tomografii, aby shledal, že mozky, které se nejvíce nadřou, jsou obvykle nejméně produktivní. Nejvýkonnější, nejefektivnější mozky jsou podle jeho zjištění ty, které dokážou úkol rychle vyřešit – a poté se přepnou do svého druhu úsporného režimu.“

Hold skládá kniha kostem. I ony jsou živoucími tkáněmi, i ony rostou, stejně jako svaly, podle toho, jak je používáme. „Kost na ruce profesionálního tenisty, kterou servíruje, může být o třicet procent tlustší než jeho druhá ruka,“ cituje v ní autor profesorku anatomie Margy Prattenovou.

A Ollivere dodává, že zatímco všechny kosti v lidském těle mají dohromady asi devět kilogramů, ustojí tunu tlaku. Jsou silnější než vyztužený beton, ale mnohem lehčí, tak lehké, že nám dovolí sprintovat.

A rostou. Líčí, že z nohy lze vyjmout až třicet centimetrů kosti a s „dopomocí“ může dorůst. „Nic jiného v těle něco podobného nedokáže,“ rozplývá se Ben. A ještě něco jej na kostech fascinuje, nezůstávají na nich jizvy. „Zlomíte-li si nohu, po vyléčení nedokážete určit, kde zlomeniny byla. 

Dodává, že nejvíce na vzpřímený postoj doplácí lidská schopnost rodit děti. „Nabytí užší pánve, aby se vyšlo vstříc novému stylu lidské chůze, přineslo obrovské množství bolesti a nebezpečí pro rodící ženy. Až donedávna nebyl na Zemi jiný živočich, který by byl vystavený většímu riziku, že zemře při porodu, než člověk. A snad žádný jiný dokonce i dnes při porodu netrpí tolik,“ soudí autor.

Líčí, že za jeden den mrkneme asi čtrnácttisíckrát, to znamená, že když nespíme, máme, pokud bychom všechna mrknutí seřadili za sebou, po třiadvacet minut během dne zavřené oči. 

Vypočítává, že kdybychom sečetli cenu všech látek, z nichž je naše tělo složeno, došli bychom k sumě čítající v přepočtu asi 2,9 milionu korun. Z 61 procent jsme kyslík, to obnáší 267 korun, z 10 procent vodík, to je 480 korun, uhlík je dražší, množství, které naše tělo obsahuje, by vyšlo na 1,33 milionu korun. Celá suma pokrývá, jak uvádí The Guardian, sedm miliard miliard miliard atomů. 

Studie šedesáti lidí nalezla v jejich pupících 2 368 druhů bakterií, z toho 1 458 „vědě neznámých“. 

Naše chrupavka je hladší než sklo a její koeficient tření je pětinásobně nižší než u ledu.