Jak jste vůbec došel k tomu, že jste začal promýšlet tyto koncepty?
Vystudoval jsem technické vědy a později filozofii. Obě disciplíny mě ale příliš neuspokojovaly. Zdá se mi, že slavná éra fyzikálních přírodních věd už pomalu končí, základní objevy byly učiněny a není zde mnoho prospěšných věcí, které by se daly lidstvu bez rizika nabídnout. Na filozofii se mi pak nelíbil její důraz na pohled zpátky a také to, že se dnes roztříštila na dílčí problémy a že se nesnaží odvážně kriticky reflektovat současnost.
Tím se vlastně vracíte ke kritice vzdělávacího systému.
Je to tak. Tuto myšlenku jsem ale začal sledovat až někdy koncem 90. let minulého století. Z přirozené netrpělivosti mládí se mi zdálo, že některé důležité změny by se daly prosadit snadněji a rychleji, přímou symbiózou filozofie, vědy a politiky. Teprve dnes vidím, že to tak snadno nepůjde, protože vzdělání limituje i politiku. Lidé v demokratickém systému, pokud nejsou přiměřeně vzdělaní, mohou totiž kulturní strategii ovlivňovat negativně. Mohou bránit změně, která je objektivně nutná již dnes.
Jste kritikem i vysokoškolského vzdělávacího systému. Co konkrétně vám vadí?
Konrad Liessmann situaci výstižně popsal bonmotem: Studenti počítají kredity, učitelé publikace a škola peníze. Označuje to za kapitalizaci ducha. To je to, co dnes vidíme na vysokých školách a co by se mělo změnit. Bude to ale jistou dobu trvat. V České republice jsme nevyužili možnosti změny společenských poměrů v roce 1989 k tomu, abychom začali lépe vzdělávat mladou generaci. Naopak jsme jednu až dvě generaci poškodili velmi účelovým vzděláním, které slouží jejich kariéře, ale nikoliv pochopení a utváření světa, v němž budou se svými dětmi žít.
filozof Josef Šmajs
Žádné komentáře:
Okomentovat