Před pár lety se objevila teorie o „viru šílenství“, který by měl být odpovědný za onemocnění mozku – počínaje roztroušenou sklerózou a konče schizofrenií. Nejde o nákazu, kterou by na vás někdo prskl v tramvaji nebo v hospodě, abyste se pak v důsledku nemoci zbláznili. Vědci mluví o takzvaném endogenním retroviru.
To cizí sousloví znamená, že virus s názvem HERV-W je v našich hlavách už miliony let. Nakazili se jím dávní zvířecí předkové člověka. Virus se pak důmyslným způsobem přepsal do DNA jejich pohlavních buněk (tedy spermií a vajíček) a od té doby se s nimi množil a předával dál až dodnes. Zdědili jste ho od svých rodičů a předáte ho svým dětem.
Endogenní retrovirus HERV-W je tedy doslova naší součástí. Problém je, že vytváří protein, který za jistých okolností může způsobit, že nám „hrábne“. Proč se psychická porucha virového původu u někoho projeví, zatímco u jiného ne, zůstává záhadou. Pradávný souputník je prostě součástí každé buňky našeho těla a lékaři nás ho nezbaví. Mohou se jen snažit zablokovat jeho škodlivý produkt.
Podobných endogenních retrovirů je v lidské DNA celá řada. Ukazuje se, že jejich po celé věky děděná „parazitní“ genetická informace tvoří asi 8 nebo 10 % lidského dědičného kódu.
To je fascinující, možná až trochu strašidelné zjištění. Pod vlivem školní výuky biologie si myslíme, že DNA je nejhlubší podstata našeho lidství – plán, podle kterého jsme byli přesně poskládání jen z obou rodičů. Zakládáte si na své jedinečnosti? Budete muset slevit.
Asi desetina z naší nejhlubší podstaty vlastně nejsme my, ale virové „genetické zombie“, které se kdysi přisály na DNA našich zvířecích předků a od té doby se v evoluci s lidstvem vezou coby černí pasažéři schovávající se mezi našimi geny.
Bez některých endogenních retrovirů bychom se ani nenarodili. Na jaře 2001 vědci zjistili, že jeden z nich (takzvaný lidský retrovirus 3) savcům umožňuje vytvoření placenty. Ukázalo se, že když asi před 120 miliony lety naše předky napadl, postupně se „skamarádili“. Infekce se paradoxně ukázala výhodná jak pro útočníka, tak i pro hostitele. Proto možná dnes lidé nesnášejí vejce.
Vyvíjející se savčí zárodek obsahuje polovinu genů otce. V matčině těle je tedy cizorodým vetřelcem, který by byl za normálních okolností nemilosrdně zničen imunitním systémem. Jeho přežití umožňuje právě placenta. Lidský retrovirus 3 nejen že kóduje bílkovinu syncytin, nezbytnou k jejímu vytvoření, ale navíc blokuje placentální imunitu namířenou proti zárodku. Prostě skvělá spolupráce „ochočeného“ viru s matkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat