Je evidentní, že se nacházíme v první fázi standardního epidemiologického procesu. Bude hůř. Dosud jsme nákazu dostávali jen z ciziny, teď bude i z domova.
K tomu nelze nic objevného dodat, proto si radši všimněme širšího kontextu nečekané epidemie, o jejíchž příčinách nechci spekulovat. Ano, je to něco, co jsem v tomto rozměru za svůj život ještě nikdy nezažil, a proto se nepokouším o žádné laciné extrapolace.
Několik posledních desetiletí jsme si odvykli žít s hrozbami tohoto typu, byli jsme velmi nepokorní. Měli bychom znovu přijmout, že je lidský život podobným hrozbám vystaven a že s nimi musíme umět žít. Neporučili jsme větru a dešti a neporučíme ani koronavirům – navzdory všem líbivým představám o moderním světě.
Je to první pandemie v dějinách, která probíhá online. Zprávy se šíří ještě rychleji než sám virus. Zodpovědnost novinářů a politiků je proto obrovská a ti se ne vždy podle toho chovají.
Velmi zřetelně se ukazuje výše ceny za nadměrnou otevřenost světa, za to, že na hranicích nemusíme ukazovat pas. Je to cena za Schengen, tedy za Evropu bez hranic, což jsme se někteří snažili nahlas říkat už dlouhá léta. Většině lidí toto nebezpečí nevysvětlila ani obří vlna masové migrace v roce 2015 a nejsem si jist, zda to většině lidí dostatečně ozřejmí pandemie koronaviru. To, že nemůžeme kontrolovat, kdo a odkud do našeho státu přichází, není žádné vítězství svobody, ale obrovské riziko a potenciální prohra nás všech. Jistě si všichni povšimli, že dnes nikdo nehovoří o Evropské unii.
Karantény tento koronavirus neporazí, ale mohou přispět k tomu, že nemocnost rozloží v čase a že umožní, aby ji zdravotnický systém postupně zvládal. Aby nedošlo k zahlcení našeho zdravotnictví, maximálně možné rozložení v čase žádá například epidemiolog profesor Ladislav Machala z pražské Bulovky i mně osobně předaný dopis tří italských profesorů (M. Cecconi, A. Pesenti, G. Grasselli). Otázka času je v situaci, kdy neexistuje žádná očkovací vakcína, zcela klíčová.
Stabilita a robustnost ekonomiky (a celé společnosti) je podle mne evidentně daleko menší, než si namlouváme.
Zranitelnost dnešního globalizovaného světa je obrovská, blíží se zranitelnosti člověka s vážnou plicní chorobou. Očekávejme nejen nemalé důsledky krátkodobé, protože jde o velký exogenní šok jak na nabídkové, tak na poptávkové straně ekonomiky, očekávejme i dlouhodobé důsledky ve směru dalšího posílení role státu v ekonomice a dalšího potlačení trhu.
To bývá důsledkem všech válek, krizí a mimořádností. Lidská svoboda je vždy potlačována. Jde o to, aby v krizi zavedená opatření nezůstala navždy, ekonomové se na základě zkušeností bojí tzv. efektu západky (co se jednou zavedlo, zůstane navždy).
Naše ekonomika (a nejen naše) je zranitelná. Řada firem a celých oborů či odvětví se už delší dobu i bez virové nákazy potýká s vážnými problémy, ekonomický růst trvá už příliš dlouho, nejrůznější úzká místa se prohlubují a může se stát, že pandemie koronaviru bude tou pomyslnou poslední kapkou. Nemůže nemít vážné makroekonomické důsledky.
Narušení obchodních vztahů v globalizovaném světě bude a už dnes je velmi zřetelné.
Profesor Josef Veselka (přednosta kliniky motolské nemocnice) říká v Hospodářských novinách velmi optimisticky, že „až budeme končit rok 2020, nebude mít onemocnění COVID-19 na svědomí ani jedno promile ze všech úmrtí v České republice“. Dokonce dodává, že „za rok si na epidemii koronaviru vzpomene málokdo“.
Kéž by měl pravdu. Ale i kdyby měl, ekonomické dopady tu určitě zanechají dlouhodobou stopu. Přijměme dnešní krizovou situaci jako příležitost bořit příkopy uvnitř naší země s vědomím, že jsou věci důležitější než ty zdánlivě aktuální politické. Chovejme se jako příslušníci jednoho národa.
Václav Klaus, bývalý prezident ČR
Žádné komentáře:
Okomentovat