O pár hodin později už seděl na jednom z mnoha testovacích stanovišť. Lékař v ochranném obleku mu strčil do nosu tampon na dlouhé hůlce a za necelé dvě minuty odebral vzorek. Muž dostal pokyn, aby se držel doma a čekal. Následujícího rána obdržel textovou zprávu: Je to O. K., jste negativní.
Kim je jedním z více než čtvrt milionu lidí, kteří už byli v Jižní Koreji na koronavirus otestováni. Jde přibližně o jeden test na 250 obyvatel – něco takového nemá ve světě obdoby.
Právě včasné a plošné testování umožnilo podle expertů odhalení pacientů v raném stadiu, což ve svém důsledku vede k tomu, že úmrtnost v Jižní Koreji zůstala neobvykle nízká (zemřelo „jen“ 84 lidí).
Test má navíc každý s doporučením od lékaře zdarma, i to hraje svou roli. „Byl jsem nervózní, když jsem čekal na výsledky testu, ale alespoň jsem si nemusel dělat starosti s penězi,“ uvedl Kim To-gyun.
Na rozdíl od čínského přístupu, založeného na drastických plošných „uzamknutích“ milionů lidí, vsadila vláda na transparentnost a spolupráci veřejnosti. Základem je detailní trasování nakažených a zejména plošné testování (až 12 tisíc testů denně).
Jihokorejské úřady neomezily volný pohyb obyvatel, a to ani ve městě Tegu, tamním epicentru choroby. Zároveň spoléhaly na „sebekarantény“ a povinné karantény infikovaných včetně jejich blízkých. Zatímco mnoho států zavedlo dramatické zákazy cestování, Soul začal uplatňovat jen „speciální migrační postupy“ pro silně postižené země.
Tento „soft“ model rychlé a komplexní reakce, který minimalizuje dopady na ekonomiku i obyvatele, už začal přinášet ovoce.
Křivka pomyslného grafu nově nakažených přestala strmě růst (ještě 29. února přibylo 909 případů) a naopak se začala nadějně zaoblovat směrem dolů. Poslední čtyři dny se údaj dostal pod stovku (76, 74, 84 a 93). „Počty nových případů klesají už déle než týden, což ukazuje, že Jižní Korea epidemický trend zvrátila,“ uvedl australský virolog Ian Mackay.
Mimořádně zajímavé je všechno, co nadějnému vývoji předcházelo. Ukazuje se totiž, že Jihokorejci byli prozíravější než většina světových zemí.
V polovině února, kdy se země stále ještě dmula pýchou kvůli snímku Parazit, jenž získal Oscara, působil v Jižní Koreji koronavirus s třiceti nakaženými celkem neškodně. Jenže prezident Mun Če-in už tenkrát varoval: Pozor, teprve to přijde a bude to dlouhé!
Prorocká slova! Za pár dnů byly případů stovky a tisíce. Ovšem mezitím země nečekala s rukama v klíně. Potichu zvyšovala kapacitu sítě svých laboratoří, chystala testovací sety. Když „to přišlo“, Jihokorejci byli připraveni.
Vzorky shromažďuje mimo jiné padesát pojízdných „klinik“. To je skvělá inovace – vlastně se jedná o systém McDrive známý z řetězců McDonald’s. Člověk přijede autem k okénku testovacího stanoviště, kde ho zdravotníci v ochranných oblecích nejprve zaregistrují, změří mu teplotu a následně mu odeberou vzorky z nosu a z krku. Celá procedura trvá deset minut a řidič za celou dobu neopustí auto. Jde o bezpečnější a rychlejší postup než v nemocnicích a na klinikách.
Samozřejmostí jsou i domácí návštěvy zdravotníků, kteří takto odeberou vzorky těm, kdo z nějakého nemůžou vyjít z bytu.
Současný propracovaný jihokorejský systém začal vznikat po roce 2015, poté, co odeznělo nakažlivé onemocnění MERS. Korejská centra pro kontrolu a prevenci nemoci totiž během epidemie zjistila, že nejsou schopna zvládat prudký nárůst poptávky po testech. Tato skutečnost zemi „nastartovala“.
Některým lidem se rovněž zdálo přes čáru to, že vláda zveřejňuje údaje o pohybu pacientů ještě předtím, než jim byl diagnostikován virus. Získává je od mobilních operátorů, ze záznamů pohybu kreditních karet či přímo z pouličních kamer. Záměrem je samozřejmě získat co nejúplnější údaje o všech, kteří se s nemocným mohli setkat.
„Nadále hrozí možnost, že se objeví nová ohniska. Musíme zůstat bdělí,“ uvedl Kim Dong-hyun, šéf Jihokorejské epidemiologické společnosti. Jedno se však zdá být jisté už teď – země je pevně odhodlána držet se své strategie.
Žádné komentáře:
Okomentovat