Nebojme se regulace nájemného, vyděláme na tom všichni.

Nájem za byt je v Praze na podobné úrovni jako například v Berlíně. Poměr ceny bytů k příjmům obyvatel je tak vysoký, že to nemá v Evropě obdoby. Přesto je regulace nájemného pro politické strany tabu. V minulosti přitom regulaci nájemného podporovali třeba i Václav Klaus v době transformace nebo současný ombudsman Stanislav Křeček. Ptáte se, proč by měla společnost, kde většina lidí vlastní byty nebo jsou členy družstva, podporovat regulaci nájemného? Protože se to vyplatí celé společnosti. „Společnost ušetří na dávkách na bydlení, příplatcích na potřebné profese a nebude nutné stavět tolik sociálních bytů. Nižší nájemné v důsledku znamená lepší psychické i fyzické zdraví seniorů i dětí a stabilnější rodiny. Stabilizace cen také brání vytváření bublin na trhu s nemovitostmi, které byly příčinou největší globální ekonomické krize,“ píše ve svém textu o regulaci nájemného Martin Paulus.

Krize bydlení už nezasahuje pouze nižší vrstvy, ale i střední třídu. „Rozdíl mezi vlastníky a nájemníky se prohlubuje i tím, že někdo může na pronájmech bytů vydělávat, zatímco pro další se stává placení nájmu existenčním problémem. S tím souvisí i to, že nedůvěra k pokusům regulovat nájemní ceny bytů samozřejmě a celkem logicky panuje spíše na straně lidí, kteří na deregulaci vydělávají,“ uvádi ve společném textu Jiří a Marianna Smlsalovi. „Vy ale přece chcete gulagy,“ je i třicet let po revoluci 1989 poměrně běžnou odpovědí na politické požadavky, jako jsou právo na bydlení, systémové zdanění miliardářů a korporací nebo radikální omezení daňových rájů. Tento názor je potřeba odmítnout jako pravicovou propagandu,“ píše ve své reflexi démonizace politických požadavků, jako je například regulace nájemného, Pavel Šplíchal.