I české příběhy mají globální sílu...

Zdálo by se, že v globálním srovnání se zeměmi, kde učitelé čelí dramatickým situacím, nemůže Česká republika nabídnout stejně strhující příběh. A přece Tomáš, který učí v malé vesnici Baška u Frýdku Místku, postoupil. Baška leží jen kousek od Janovic, kde působí jeho kolegyně, Monika Olšáková, která loni byla v soutěží stříbrná. Spolu vytvořili malý moravskoslezský zázrak a jasný důkaz, že dobrá škola může stát kdekoli, i v zapadlé vesnici.

Matematik, který zbavuje děti strachu ze selhání a podporuje jejich radost z učení. To je Tomáš Chrobák. 

Kdybych měla vyzdvihnout Tomášovu hlavní lidskou kvalitu, byla by to vzácná směs pokory a sebevědomí – kterou se on pod označením „pokorné sebevědomí“ snaží rozvíjet i u svých žáků.

Tomáš ví, v čem je dobrý a co neumí, a umí velmi dobře pracovat s chybou. Svým příkladem ukazuje, jak užitečná je to kompetence.

Jedna věc je na globálním kole GTP pro mě obzvlášť zajímavá. Všimla jsem si, že učitelé z různých zemích mají stejné priority i nastavení. Mění se podmínky, ve kterých žijí a pracují, i specifické výzvy, které řeší. Ty mohou vypadat opravdu různě, ale všichni tito učitelé se v jednom podobají. Jejich vztah s dětmi daleko přesahuje předávání informací. Jsou to učitelé, kteří s dětmi žijí jejich životy.

Hana Matoušů