Museli jsme útrpně přihlížet vysoce neprofesionálnímu navážení se Stanislava Křečka do jeho bývalé nadřízené, Anny Šabatové, která nejenže se v úřadu těšila nebývalé podpoře svých zaměstnanců, ale především svou funkci vykonávala odpovědně – bez zneužívání pravomocí nebo zbytečného mediální exhibování.
To, co Křeček Anně Šabatové předhazoval nejvíce, bylo údajné zasahování do chodu instituce nastolováním vlastní agendy. Křeček, který sám v Kanceláři veřejného ochránce práv pracoval, přitom zákonitě musel znát jeho základní fungování. Ombudsman vždy primárně řeší hlavně podněty lidí zvenku. A ti si mohou stěžovat na ledacos: nejčastěji se na Kancelář obrací třeba důchodci, kterým někdo špatně vyměřil důchod, invalidé, kteří se nemohou domoci adekvátního stupně podpory, rodiče, kteří bojují o své děti, nebo lidé, kteří řeší problémy spojené s výstavbou či regionálním rozvojem. To ostatně dokládá i výroční zpráva, těžko ale říct, jestli se něčím podobným kdy Stanislav Křeček vůbec zabýval.
Ze své podstaty je proto Kancelář veřejného ochránce práv vždy institucí, která má stát na straně lidí a má tu být pro jejich potřeby nebo pochyby. Zdá se, že tento základní princip nyní padá. Je to právě Křeček, který se všude možně oháněl svým lidovým přístupem k potřebám občanů, kdo začal aktivně a především aktivisticky ignorovat základní nastavení úřadu ombudsmana.
Výpovědi některých lékařů mluví o tom, že každá další osoba na sále při porodu je v období koronaviru nebezpečím. Tomu se dá rozumět. Stejně tak i potřebě rodiček, aby u tak zásadní události v životě měly po boku blízkého člověka. Zvlášť když je české porodnictví dlouhodobě kritizováno jako příliš násilné či pro nedostatek respektu a neexistuje tu podpora alternativnějších forem porodu, jako jsou například porodní domy nebo porody doma.
Právě nulová nabídka jiných řešení, která by ženám umožnila a zaručila citlivější přístup, je hlavním důvodem pro přítomnost otců na sále. Křeček, který sám nikdy nerodil a s českým porodnictvím se tak nikdy přímo nesetkal, to nemůže vědět. Nikdo mu netlačil na břicho, nepodával utlumující léky proti vůli, nenastřihl bezdůvodně hráz, nepřivázal mu proti jeho vůli nohy ke koze, neodebral mu dítě hned po porodu. Navíc se neřeší jen to, že otcové k porodům nemůžou, ale i důvody, proč tomu tak je: plošné nařízení připadá mnoha právníkům přehnané.
Množí se také varování před zneužíváním nouzového stavu k oklešťování lidských práv. Nic z toho ale Křečka nezajímá. Jak sám přiznal redaktorce Respektu Ivaně Svobodové: „Stanovisko ombudsmana je to, co já si pomyslím.“
Dostali jsme se do bodu, kdy si další vykonavatel veřejné funkce dělá ze své práce nedotknutelnou, autoritářskou državu. Dělá to arogantně a ignorantsky, a ještě je na to hrdý.
Jen je trochu trapné, když se jako zlostné pětileté dítě chová zkušený muž ve významné funkci a reálně svým chováním poškozuje ty, kterým by měl pomáhat.
Apolena Rychlíková
Žádné komentáře:
Okomentovat