Nevím, zda je to pravda, ale někdo mi vysvětloval, že to byly právě ženy, kdo tady udržoval tradice bez ohledu na války či sovětskou okupaci. Promítla se i do způsobu vaření. Dlouho mě rozčilovalo, že existuje pouze jeden způsob, jak něco správně uvařit. Ať už šlo o knedlíky, nebo bramborovou kaši. Přišlo mi to příliš rigidní a moje rebelantství uložené v hloubi srdce i teď, když už nejsem mladá, se tomu stále vzpírá. Až časem jsem zjistila, že to neplatí obecně. I když svíčkovou s rýží bych na „český“ stůl dát nemohla, u nás by to možné bylo. Kuchařka vyšla nedávno, a už mi volaly kamarádky: „Do brownies přeci nemůžeš dávat tolik čokolády...“–„Tak jí dej méně.“ – „To gumbo je strašně pálivé!“ – „Uber koření...“ Přece se nemusí nikdo striktně držet receptu. Jde také o inspiraci a každý si pokrmy může přizpůsobit vlastní chuti.
Marsha Kocábová, autorka Jižanské kuchařky
Žádné komentáře:
Okomentovat