Vůdci po celé planetě si uvědomili, že teď je ideální doba vrhnout se na skandální záležitosti, protože teď jim nic nehrozí – svět vezme jejich chování v současné situaci sotva na vědomí. Řadě autokratů tak pandemie posloužila k tomu, aby si urvali větší díl moci.
Globální pandemie představuje situaci tak výjimečnou, že jí není rovno. A kabinety potřebují speciální nástroje, aby se s ní vypořádaly. Minimálně 84 vlád vyhlásilo stav nouze, jenž dává exekutivě mimořádné pravomoci. V některých případech jsou tyto pravomoci pro boj s pandemií nezbytné a až bude po všem, vlády se jich opět vzdají. Jenže na řadě míst tomu tak není. Nejohroženější jsou pak země, kde demokracie zapustila jen mělké kořeny a kontrolní instituce jsou slabé.
Lidé po celém světě jsou vyděšení. Spousta z nich by si přála, aby je někdo dovedl do bezpečí. Ambiciózní budoucí diktátoři se díky tomu chápou nástrojů, po nichž vždycky toužili – aby, jak tvrdí, ochránili zdraví svého lidu. Velká shromáždění se mohou stát zdrojem infekce a omezují je dokonce i ty nejliberálnější vlády.
Autokraté nadšeně vítají, že dostali do ruky tak úctyhodnou výmluvu, proč bránit masám v protestech, které celý loňský rok otřásaly Indií, Ruskem a velkými částmi Afriky a Latinské Ameriky. Pandemie poskytuje důvod k odložení voleb, jako se tomu stalo v Bolívii, nebo naopak k jejich uspíšení v době, kdy opozice nemůže vést kampaň – jako v Guinei.
Karanténní nařízení lze vynucovat selektivně. Ázerbájdžánský prezident otevřeně vyhrožoval, že je použije na „izolaci“ opozice. Finanční podporu je možné rozdělovat selektivně. V Togu k tomu potřebujete voličskou kartu, tou ovšem stoupenci opozice, kteří bojkotovali nedávné volby, obvykle nedisponují. Z menšin se stávají obětní beránci. Indická vládnoucí strana zvyšuje svou popularitu mezi hinduisty tím, že muslimy vykresluje jako bacilonosiče covidu-19.
Pro boj s virem je nezbytné vědět, kdo se nakazil, vyhledat všechny osoby, které s nakaženým přišli do kontaktu a izolovat i je. To s sebou nese podstatně výraznější narušení osobních práv, než jaké by byli lidé za normálních okolností ochotni akceptovat. Demokracie, které disponují dostatečnými zákonnými pojistkami, jako Jižní Korea nebo Norsko, nebudou tyto pravomoci nejspíš nijak zvlášť zneužívat. Režimy, jako jsou ty čínské nebo ruské, ovšem nadšeně nasadí špičkové vybavení, se kterým budou moci sledovat v podstatě kohokoliv – a nebudou rozhodně jediní. Kambodžský nový zákon o nouzovém stavu například sledování lidí vůbec nijak neomezuje.
Podle toho, co víme, lze soudit, že uzurpátoři moci na všech kontinentech využívají covid-19 k upevňování vlastních pozic. A jelikož novináři a lidskoprávní aktivisté nesmějí vycházet z domů, nikdo netuší, zda nedochází k mnohem horšímu zneužívání moci. Kolik disidentů skončilo za mřížemi kvůli „porušování karanténních nařízení“? Jak velká část z mohutných částek vynaložených na boj s pandemií skončila v kapsách diktátorů a jejich poskoků?
Nedávná studie Světové banky dospěla ke zjištění, že se mohutný příliv podpory chudým zemím kryje s mohutným odlivem do offshorových daňových rájů, kdy sídlí různé skořápkové společnosti a banky. A to se dělo ještě předtím, než dostali autokraté jako dárek mimořádné pravomoci kvůli boji s koronavirem. Lepší kontrola využívání těchto prostředků je zcela nezbytná.
„V současné době má zdraví přednost před svobodami,“ nechal se slyšet Prajutch Čan-Oča, thajský autokratický premiér. Řada omezení svobod, které provedly režimy jako ten jeho, je však pro zdraví veřejnosti škodlivá. Cenzura blokuje volný tok informací a znemožňuje reagovat na virus na základě zjištěných faktů. Zato korupce jen kvete. A selektivní vymáhání bezpečných rozestupů mezi lidmi ničí důvěru ve vládu, bez níž lidé ztrácejí vůli dodržovat pravidla.
The Economist
Žádné komentáře:
Okomentovat