Kulturní kritik a filozof Mark Fisher ve své známé knize Kapitalistický realismus viní současnou psychiatrii z toho, že duševní nemoci vnímá jako něco nevyhnutelného (stejně jako například počasí) a řeší je především jako problém chemických nerovnováh v těle, přičemž zároveň ignoruje politický kontext duševního zdraví. Podle Fishera souvisí to, co i mnozí odborníci nazývají „krizí duševního zdraví“ u mladých lidí v Británii posledních desetiletí, se zhoršující se ekonomickou situací.
Krize tento vztah vždycky odhalí naplno – například po té v roce 2008 následovalo zhruba deset tisíc sebevražd, které odborníci přičítají právě ztrátě sociálních jistot. Spousta lidí bude traumatizovaná samotnou nemocí, nicméně těch, na kterých se podepíše ona ekonomické krize, bude daleko víc.
Novinář Johann Hari, který na základě rozhovorů s neurovědci, biology a společenskými vědci napsal knihu o vztahu (především) depresí a ekonomické nejistoty, v rozhovoru pro Vox tvrdí, že právě tato nejistota vede ke zhoršenému duševnímu zdraví. Tipy, jak si zachovat chladnou hlavu v době pandemie, mohou jistě mnohým lidem krátkodobě pomoct, ale nepředstavují řešení systémové – v radách jako „meditujte“ či „nesledujte tolik zprávy“ je podle něj jakýsi „krutý optimismus“, zvlášť ve chvíli, kdy daný člověk neví, zda bude mít z čeho zaplatit nájem.
Podle Hariho úzkosti a deprese vznikají také ve chvíli, kdy nejsou naplněny základní lidské potřeby. Tyto reakce jsou tedy zvláště v situaci vyhrocené nejistoty naprosto přirozené. Jeho názor bude jistě v českém kontextu znít neuvěřitelně radikálně, nicméně Hari tvrdí, že pokud za „antidepresiva“ označíme všechno, co zabraňuje depresi, byla by takovým antidepresivem také důstojně nastavená minimální mzda. Nebo garance státu, že pokud v současné situaci přijdete o práci, nepřijdete o střechu nad hlavou.
Pokud přemýšlíme, co teď dělat, a máme to štěstí, že vůbec máme čas a kapacitu něco dělat, Hari navrhuje, že bychom měli odhlédnout od veškerých v zásadě sebestředných tipů „jak vylepšit sám sebe“, ale spíš obrátit svou pozornost k druhým. To nám podle něj – a nakonec to říká i Žižek – pomůže získat pocit, že můžeme se situací něco dělat. V kontaktu s druhými a s jejich problémy narážíme na problémy systémové – a můžeme pracovat na tom, aby se svět změnil.
Karolína Kašparová
Žádné komentáře:
Okomentovat