Lidé nás docení, až když udeří krize.

Lékařů, kteří po atestaci nastupují do hygienické služby, je strašlivě málo. To je obrovský problém dnešní doby. V úhrnu na všech hygienických stanicích u nás pracuje dvě stě lékařů, přičemž jejich průměrný věk je kolem 56 let. Bohužel, nových mladých lékařů do hygienické služby příliš nepřichází, ročně v oboru atestují jeden až dva lékaři a to je málo. Nechci malovat čerta na zeď, ale kdyby nynější koronavirová epidemie nastala za deset či patnáct let, bylo by pro hygienickou službu nesmírně těžké, ba dokonce nemožné takovou krizi zvládnout. Následky by byly katastrofální. Nedostatek lékařů v hygienické službě je nutné razantně řešit, jinak dopadneme špatně.

Domnívám se, že mladí lékaři se na hygienické stanice nehrnou, protože je na ně pohlíženo jako na úředníky, nikoliv jako na lékaře. Mají řadu omezení, povinností. A také mívají pocit, že náležitě neuplatní svoji kvalifikaci. Zároveň pobírají nižší plat oproti kolegům v jiných oborech ve zdravotnických zařízeních. To se však snažíme změnit, naše odborná společnost iniciovala legislativní změny, jež jasně definují roli lékaře v hygienické službě, což konečně umožní i jejich lepší ohodnocení.

Doktoři jsou na hygienických stanicích nepostradatelní. Ono v našem oboru nelze jen tak mechanicky aplikovat zákony a vyhlášky. Potřebujeme vysoce kvalifikované pracovníky, kteří jsou schopni posuzovat zdravotní rizika a na základě toho činit opatření, kteří jsou schopni vidět věci v širším medicínském kontextu.

Nicméně hygiena a epidemiologie je nesmírně široký obor, neobejde se bez pracovníků s jiným vzděláním, tedy techniků, inženýrů, bakalářů a magistrů v oboru ochrany veřejného zdraví, právníků či přírodovědců. Ostatně ani klinickou medicínu si už nelze představit bez vysoce kvalifikovaných zdravotníků – „nelékařů“. Ovšem jdu-li na operaci, logicky očekávám, že mě bude operovat lékař, a to lékař s příslušnou chirurgickou specializací. Podobně by to mělo být v ochraně a podpoře veřejného zdraví, rozhodující slovo by i v tomto oboru měl mít lékař hygienik coby „lékař populace“.

Hygiena je krásný, nádherný a neobyčejně rozmanitý obor. Má však spoustu specifik oproti jiným lékařským oborům. Zkusím je popsat. Tedy – výsledky své práce nevidíte hned. Jste-li chirurg, odoperujete úspěšně pacienta a hnedle vidíte výsledek. Ještě zřetelnější to je u porodníka, který pomůže přivést na svět nový život. Hygienik se ovšem zabývá primární prevencí chronických onemocnění v rámci celé populace, výsledky se pak dostavují s odstupem let, někdy i desítek let. V důsledku různých opatření sice dojde ke zlepšení zdravotního stavu populace, prodloužení délky života, k odsunutí některých onemocnění do vyššího věku, jenže vše je to na úrovni populace, nevidíte konkrétního člověka, kterému pomůžete. Mnohdy je dokonce ideálním výsledkem práce hygienika to, že se vůbec nic nestane – nedojde k nákaze, otravě z jídla, vzniku nemoci z povolání a podobně. Činnost hygienika je víceméně nenápadná, proto je někdy i podceňovaná a dostatečně neoceněná.

Dalším specifikem je, že hygienik musí činit mnohdy, řekněme, nepopulární opatření. To ostatně vidíme i dnes při koronavirové epidemii. Důslednými hygienickými opatřeními se podařilo zachránit spoustu lidských životů, ale z přijatých opatření a restrikcí nikdo z nás nadšený není. 

Přitom z historického hlediska, vezmeme-li v úvahu třeba dopady očkování, opatření pro zásobování pitnou vodou či zlepšení výživy populace, zachránili hygienici a epidemiologové patrně více lidských životů než všichni kardiochirurgové dohromady.

Je pravda, že hygiena byla, je a navždy bude, už ze samé z podstaty věci, základním lékařským oborem. Bez jeho znalosti se neobejde žádný lékař, bez ohledu na specializaci.

Pavel Dlouhý, vedoucí katedry hygieny na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy