Ale tato pandemie je budíčkem. Představte si, že by byl vir stejně nakažlivý jako spalničky a smrtelný jako ebola. Pak bychom nyní truchlili nad desítkami milionů obětí. To by byla ještě daleko větší tragédie.
Kdyby Německo jednoduše čekalo, až bude veškeré obyvatelstvo imunizováno, pak by to stálo život minimálně půl milionu lidí. Díky zavedeným opatřením jsme snad dokázali počet obětí zredukovat na zlomek této hodnoty, podle našich prognóz na 10.000. Pokud to hrubě přepočítáme na hospodářské výpadky shutdownu a na následné náklady, stojí společnost záchrana jednoho lidského života jednomístnou milionovou sumu. Měli bychom být zajedno v tom, že to je smysluplná investice. Před 50 lety bychom to možná posuzovali jinak. To, že má každý život daleko vyšší cenu než tehdy, je znamením pokroku naší civilizace.
Je v tom jistá ironie: ochránci klimatu oprávněně požadovali, abychom chránili životní prostředí a méně cestovali. Co se jim nepovedlo, to nyní dokázal malý virus.
Ekonomickými dopady viru také daleko silněji trpí chudší nebo rozvojové země. Německo si může dovolit uspat na dva měsíce hospodářství. Chudší země, ve kterých ještě navíc žije mnoho lidí na omezeném prostoru, to nemohou. A ještě něco se stane velkou přítěží: globalizace, jak jsme ji znali, už nebude existovat.
Globalizace se kvůli nemoci COVID-19 nachází v bodě zvratu. Německé firmy budou například mít tendenci produkovat méně v Asii, ale výrazně více ve východní Evropě. Výroba se tam dá lépe kontrolovat, dodavatelské řetězce jsou méně náchylné na poruchy – to v mnoha případech vyvažuje výhodu nízkých asijských mezd. Ve světě, ve kterém vzrostlo riziko cestování, vzroste význam regionality.
David Folkerts-Landau, německý národohospodář, vysokoškolský profesor a autor odborných knih
Žádné komentáře:
Okomentovat