Osmothèque

Je to jediné takto rozsáhlé muzeum vůní na světě. Legendární Osmotéka (Osmothèque) se sídlem ve Versailles je zároveň největším archivem, největší „knihovnou vůní“ světa. Ostatně tak vznikl i název této instituce, podle řeckého osme, výrazu pro vůni či parfém, a slova bibliothèque, tedy knihovna.

Dnes versailleská Osmotéka obsahuje tisíce vzorků parfémů a vonných esencí, které lidstvo stvořilo za poslední více než dva tisíce let, a jde o unikátní světové kulturní a historické dědictví. Najdete tu třeba autentické parfémy, které měl v oblibě císař Napoleon, původní vonné esence, kterými se ještě před začátkem našeho letopočtu zkrášlovala egyptská královna Kleopatra.

Je tu i oblíbený parfém poslední francouzské císařovny Evženie a více než čtyři tisícovky dalších autentických vonných základů, včetně těch současných a nejslavnějších. Najdete tu ale taky třeba víc než osm stovek vůní, které už jinde fyzicky neexistují a jejichž vzorky a základy mají právě jen tady, uložené ve sklepích, v chladu, suchu a temnu, podobně jako to nejlepší archivní víno.

Patricia de Nicolaï vsadila na niche parfémy, nejdražší segment oboru. Namísto klasických komerčních a vesměs syntetických vůní tak dnes vytváří pomocí mimořádně náročných a sofistikovaných výrobních postupů jedinečné, originální parfémové kompozice nikoli chemicky, ale nákladnou extrakcí nejdražších vonných esencí a vzácných přírodních ingrediencí – od kadidla přes jasmín, ambru, cedrové dřevo, damašskou růži až po ta nejdražší exotická koření z různých koutů světa. 

Ostatně právě tak se před desítkami staletí tvořily i exkluzivní starověké parfémy, které dnes můžete objevit právě ve versailleské Osmotéce. Ty, kterými se voněla Kleopatra.

Přivoníte si tu třeba k Fougere Royale, který měl rád Guy de Maupassant, poznáte uhrančivou Cotyho Rose Jacqueminot z roku 1904, Millotovu Crepe de Chine (1925), Iris Gris od Jacquesa Fatha z roku 1947 nebo opojnou Cuir de Russie Coco Chanel z roku 1925. A také mimochodem velmi současnou Fruit défendu, první voňavkářskou kreaci spojenou s módním salonem. Je od Paula Poireta z roku 1914. K těmto vzácným parfémům však skutečně můžete jenom přivonět. Koupit, na rozdíl od těch současných, nejdou.

Jejich receptury jsou pečlivě uchovávány v sejfu zdejší banky a Osmotéka nemá povolení zapomenuté nebo zmizelé parfémy prodávat. Jsou tu jen jako součást světového historického a kulturního dědictví, uchovávány pro příští generace – a také coby inspirace pro nové a nové tvůrce příštích světových parfémů. Necháte se zlákat?