Nejde o to druhého soudit za jeho odlišnosti. A to platí i o jiných vztazích, které vidíme zvenčí. Já jsem už dávno pochopil, že mohou v pohodě existovat vztahy, kde ženě nevadí, že její muž pije, že bije ji i jejich děti, pokud tato žena je v roli Dítěte a bez problémů ji přijímá. Ale také je fakt, že většina lidí, kteří si kdy prošli rolí Dítěte, chtějí – jako v běžném životě, kde jsme také byli dětmi – časem vyrůst. Těmto Dětem, kteří s rolí Dítěte přestali být spokojeni, vadí – trochu přeneseno řečeno –, že „nemohou ven, kdy chtějí“, že se „nemohou stýkat s tím, s kým chtějí“, a pak je napadne, že není nutné MĚNIT DRUHÉHO, ale že úplně stačí změnit SEBE. Pochopí, že je snazší najít si někoho jiného, Partnera, než trvale zůstávat s Rodičem, který jim nevyhovuje.
Anebo naopak. Když jste dlouho Rodičem a staráte se o přerostlé Dítě, časem si můžete říct, že než někoho pořád vychovávat, je lepší ho prostě „poslat do světa“ a najít si konečně Partnera.
Tak to je problém kompatibility z hlediska tří modelů rolí ve vztahu.
Petr Casanova
Žádné komentáře:
Okomentovat