V postranní uličce od hlavní brněnské třídy stojí malý krámek, který možná na první pohled přehlédnete. Jakmile vstoupíte do dveří pod cedulí Alchymista, dýchne na vás kouzlo starých apatyk a luxusních butiků. Hassan Šejk, rodák z Jordánska, mě ve své parfumérii přivítá s noblesou. Pokyne mi k jednomu ze starožitných křesel a já napjatě čekám. Vzduch je oproti parfumériím lehký a svěží. Čas jako by se zastavil.
„Jaké vůně máte ráda?,“ vytrhne mě Hassan otázkou, když si prohlížím dřevěné police plné blýskavých lahviček. „Nevím, nemám ráda příliš sladké ani příliš těžké,“ odpovím nepřímo a nepříliš uspokojivě. Parfémář je na podobně nejasné preference zvyklý. Trpělivě bere do ruky jednu lahvičku po druhé a dává mi přivonět k různým esencím. Během toho se mě ptá, v jakém prostředí pracuji, jak běžně trávím svůj den, či na jakou příležitost bych parfém chtěla používat. Tato kritéria jsou prý klíčová, protože jiný parfém by namíchal zdravotní sestře, která tráví čas mezi pacienty, a jiný právničce, která má vlastní kancelář a nejezdí hromadnou dopravou, takže výraznějším parfémem nebude obtěžovat ostatní.m
Hassan soustředěně připravuje jejich vhodné kombinace pro denní a večerní parfém. Používat jeden celý den je podle něj jako jíst stále stejné jídlo. Asistentka pečlivě zapisuje množství a poměr použitých esencí do velkého notesu, který je vlastně takovou parfémovou kuchařkou. Teď je v ní i můj unikátní „recept“. Konečně si mohu přivonět k výsledku. Dokonalé!
Žena a život
Žádné komentáře:
Okomentovat