Na území starého Řecka, Říma, ale i Egypta probíhaly velkolepé slavnosti, jejichž součástí byl okázalý nevázaný sex.
K antice neodmyslitelně patří veselí, bujaré hostiny, kde teklo proudem víno a kde se ve velkém a hromadně oddávalo milostným hrátkám a sexu. Zejména společensky úspěšní muži se na těchto akcích nechávali rádi vidět, tím jim vzrůstala společenská prestiž. K běžným praktikám patřilo i to, že vysoce postavení muži měli své o mnoho let mladší milenky či milence, a to i v případě, že vedli řádný rodinný život a měli právoplatnou manželku. V době antiky byl sex běžnou součástí života.
Pozitivní vztah Římanů k sexu a víru v jeho prospěšné účinky na lidské zdraví lze demonstrovat i na tom, že hysterickým ženám, které často omdlévaly, měly záchvaty pláče nebo trpěly špatnými náladami, byla doporučována léčba manželstvím a pravidelným sexem.
„Z dochovaných záznamů se dá předpokládat, že tehdejší lidé provozovali sexuální praktiky, které známe i dnes, a to včetně používání erotických pomůcek. Kromě toho také velmi často provozovali skupinový sex a běžné bylo i to, že muž měl několik milenek najednou,“ doplňuje odbornice.
Obdobně otevřený vztah k sexu měli i staří Číňané a Japonci, kteří vyznávali umění milovat, a i oni znali celou řadu hraček pro dospělé.
Pestrý sexuální život v dané době měli i předci na našem území, dá se však předpokládat, že jejich způsob života, včetně toho milostného, byl v porovnání s Řeky a Římany jiný. „Například Keltové, jejichž éra spadá do konce období antiky, měli řadu rituálů a některé z nich se týkaly i plodnosti a s tím spojeného milostného aktu. Znali i řadu sexuálních magií, uznávali sílu energie orgasmu a podobně. Také Keltové měli institut manželství, tolerovali předmanželský sex, ale příliš netolerovali cizoložství. Ostatně to bylo i důvodem ke zrušení svazku dvou lidí. Takže i v jejich kultuře sex a milostný život měl zásadní význam,“ dodává Laura Janáčková.
Zajímavostí je, že Keltové měli manželství na zkoušku, takové svazky se uzavíraly na dobu jednoho roku, a pokud nevyhovovaly, bylo možné z nich odejít.
Vše se ale změnilo s nástupem křesťanství, které tělesné požitky zatracovalo a tělo považovalo za nádobu hříchu. Tím se přístup k sexu a erotice ve společnosti zásadně změnil. „Vše, co nějak souviselo s nahotou či sexuálním životem, bylo církví násilně potlačeno. Společnost začala uctívat čistotu a neposkvrněnost. Tím se začalo vytrácet přirozené vědomí sexuálního chování a sexuálního zdraví a otevřela se cesta pověrám a mýtům.
Veřejně přípustné názory a pravidla sexuální život velmi okleštily. Například jedinou morálně přípustnou sexuální polohou byla poloha misionářská, tedy tváří v tvář. Ostatní polohy byly vnímány jako zvrhlost. Sex byl doporučován pravidelný, tak jednou dvakrát do měsíce. Z dochovaných rukopisů lze ale odvozovat, že vášeň a sexuální fantazie navzdory všem církevním předpisům a společenským normám zcela vymýcena nebyla. A to ani na manželském loži, ani mimo něj.
Masturbaci za škodlivou a život ohrožující považovaly dokonce i lékařské kapacity. Opakovaná masturbace u mužů měla například vést k vysušení míchy. U dívek vedla k bledosti, mdlobám a celkovému neprospívání, to tvrdil třeba švýcarský lékař Tissot ve svém díle z roku 1758 a odborná veřejnost jeho názory převzala na hodně dlouhou dobu,“ popisuje Laura Janáčková.
V publikaci Muž a žena Augusta Debaye z roku 1900 je uváděno zjištění, že až polovina chlapců se nedožije 21. narozenin, přičemž onanie je jednou z hlavních příčin těchto předčasných úmrtí.
Otevřenost v debatách o sexu se u nás pomalu začala navracet až po druhé světové válce,“ vysvětluje psycholožka.
psycholožka a sexuoložka docentka Laura Janáčková
Žádné komentáře:
Okomentovat