Vztah jako diamant

Také lidé mají své štěpné linie. A tak jako u diamantu nejsou vidět. Někdy o tom, kudy ty linie vedou, vědí pouze ti lidé sami, někdy o nich ani nevědí. Pouze si ty štěpné linie nesou v sobě, z dětství či minulých vztahů. Pokaždé je to něco, co je zabolí, kvůli čemu se pak dlouze trápí, co nesmíte ve vztazích provokovat a s čím musíte zacházet velmi opatrně – nejste-li nepřítel.

Tým nejde budovat tam, kde stojí lidé proti sobě. Tam, kde jde o to, zda před okolím vypadám lépe než druhý. Tam, kde jeden zatlouká druhého do země a úmyslně a radostně tluče do jeho štěpných linií. Ne, to není partnerský vztah. To jsou dva soupeři, nepřátelé, kteří spolu bojují.

Správný vztahový brusič ví, že na světě není jen jedna pravda. Každý člověk má nějakou svou, protože každý žije vlastní život, má jiné zkušenosti, pohledy, hodnoty a sny. Pro každého z nás je správné něco jiného. A vztah není o nalezení někoho, s kým se budeme dokonale shodovat (nikdo takový neexistuje, ostatně, někdy se neshodneme ani sami se sebou), nýbrž o nalezení někoho, kdo s námi bude v každém okamžiku na shodě pracovat. To je ten briliant. Něco, co se vytváří denně, co může být zítra lepší. Ve správném vztahu je pořád na čem pracovat, a to je dobře. Alespoň je stále důvod být spolu, komunikovat, hledat porozumění a kompromisy.

Nikdy ale takový vztah nevybudujeme s člověkem, pro kterého my nebo vztah nejsme prioritou. Pak se totiž stáváme tím surovým diamantem, ležícím na pracovním stole, který se nedočkává svého vysněného brusiče. Je dobré takové místo opustit a hledat někoho lepšího. Vždycky někde je.

Petr Casanova