Viděla. (směje se)
V tomto filmu se vědci vydají na Antarktidu, aby prozkoumali ledovce. Při práci ale narazí na sto tisíc let starý virus, který může zničit lidstvo.
Přesně tak. Ten film máme my, polárníci, hrozně moc rádi.
Takže se nebojíte, že při svých výzkumech v Arktidě nebo Antarktidě narazíte na nějakou takovou „věc“?
Já osobně se nebojím. Zabývám se totiž většinou jen výzkumem na povrchu ledovce, navíc zkoumám jen soudobé jevy a organismy. Ale jiným vědcům se něco podobného může teoreticky stát. Skutečně je možné, že někdo objeví v ledovcích „věci“, které mohou být potenciální hrozbou.
Může jít o viry a bakterie, které už jsme vymýtili nebo jsou vzácné, ale které mohou ještě v některém ledovci spát. Po letech se mohou dostat na povrch a opět se probudit.
Co například?
Například neštovice. Nebo antrax (bakteriální onemocnění, odhadovaná smrtnost jeho plicní formy je až 85 %; v České republice byl antrax prohlášen za nákazu prakticky zlikvidovanou v roce 1977).
Už se někdy něco takového stalo?
Stalo. Bylo to před čtyřmi lety na Sibiři, kde vlivem oteplování klimatu postupně odtává permafrost („věčně“ zmrzlá půda, která se vyskytuje hlavně v chladných oblastech za polárním kruhem). Spolu s tajícím ledem se z půdy dostaly ven ostatky sobů, kteří před mnoha lety umřeli na antrax.
Nákaza se dostala do vody a do půdy a odtud nakazila další zvířata a lidi. Antrax způsobil dokonce epidemii v nedaleké vesnici.
Ze stejného důvodu jsou potenciální hrozbou i masové hroby u sibiřské řeky Kolyma. Na konci devatenáctého století tam zabíjela epidemie neštovic. V permafrostu se našly i fragmenty RNA viru španělské chřipky.
Nakolik mohou být viry a bakterie, které takto odtají, nebezpečné? Mohou okamžitě nakazit živou bytost?
Záleží na okolnostech, ale teoreticky ano. Mrtvá těla v permafrostu jsou zmrzlá a nerozkládají se a mohou v sobě uchovávat infekční mikroorganismy. S tajícím permafrostem v důsledku změn klimatu se dostávají mrtvoly na povrch a potenciálně můžou způsobovat lokální problémy.
Jak staré nákazy to jsou? A jak dlouho mohou v ledu přežívat?
Bakterie, které mají spory, jako třeba tetanus, mohou přežít v permafrostu dlouho, řádově stovky až desítky tisíc let, některé i mnohem déle. Vědci z NASA našli v roce 2005 bakterii, která žila pod ledem celých 32 tisíc let a po oživení byla velice rychle aktivní.
Dnes už existuje i několik studií o sto tisíc let starých bakteriích. Vůbec nejstarší živá bakterie, kterou lidé objevili, byla v ledu starém osm milionů let v Antarktidě. Otázkou je, jestli ty organismy jsou skutečně tak staré jako ten led, ve kterém byly nalezeny. To není jednoduché určit.
A viry?
Viry považujeme za živé organismy jenom tehdy, pokud jsou uvnitř hostitele. Některé viry, které se našly v 30 tisíc let starém permafrostu, byly přesto po přenesení do laboratoře v krátké době infekční.
Když to vezmu z druhé strany, mohou naopak nově objevené organismy lidstvu pomoct?
Mohou. Tyto organismy jsou adaptované pro přežívání v extrémních podmínkách. To dokážou díky svým speciálním schopnostem a vlastnostem, většinou si vytvářejí nějaké látky, které je chrání. Tyto látky se pak zkoumají a využívají.
Například enzymy z chladnomilných organismů se používají v pracích prostředcích, které vyperou prádlo i při nízkých teplotách. Mají uplatnění i v dalších odvětvích.
Ochranné pigmenty ze sněžných řas se zase využívají k výrobě krémů proti stárnutí. Jiné chladnomilné bakterie nám zase mohou pomoci vyčistit odpadní vody a půdu. Používat se mohou i při hnojení zemědělské půdy v horských a chladných oblastech.
Nedávno jsem četla, že se pod ledem našli i tvorové, kteří jsou prakticky nesmrtelní. Jmenují se želvušky a dokážou přežít vlastně cokoliv – dlouhodobé sucho, bod varu, dvousetstupňové mrazy. Vědci už prý proto zkoumají, jak tyto jejich superschopnosti přenést na člověka…
To je možné. Želvušky jsou taková maličká zvířátka, jen asi jeden milimetr velká, která jsou skutečně prakticky nesmrtelná. Dokážou přežít i podmínky podobné těm ve vesmíru – tedy například nízké teploty, přímou radiaci a vakuum.
Takže budeme jednou nesmrtelní?
Medicínou se nezabývám. Ale myslím, že je to možné. Smrt způsobuje sedm mechanických problémů a údajně už víme, jak většinu z nich zmírnit nebo odstranit. Alespoň teoreticky. Takže ano, možná některá z následujících generací už bude moci být nesmrtelná.
Ať už proto, že budeme schopni zastavit stárnutí našich vlastních těl, nebo že nahrajeme naše vědomí do nestárnoucího silikonového obalu.
polární bioložka Marie Šabacká
Žádné komentáře:
Okomentovat