Hlavy XXII. Problémy, s nimiž se region potýká, vedou k masovému odlivu mladých talentovaných lidí. Přitom bez mladých talentovaných lidí, kteří by přinesli prosperitu, Balkán zbytek Evropy nikdy nedohoní. Všechny balkánské národy se početně zmenšují a stárnou, a pokud se něco nezmění, lze očekávat, že se vylidní ještě víc.
Vyhodnocovat balkánskou demografii není nic snadného: jiné údaje než data narození a úmrtí se hledají jen velmi těžko. Řidič náklaďáku, který se stěhuje z Bělehradu, aby přijal práci v Německu, o tom nemusí srbské úřady vůbec informovat. Miliony obyvatel mohou kvůli komplikovaným dějinám regionu získat pasy od sousedních „mateřských zemí“. Ty jsou obzvláště lákavé v případě, že mateřská země je členem EU, neboť občanství Evropské unie s sebou přináší také právo pracovat kdekoliv na jejím území. Pětina držitelů chorvatského pasu pracujících v zahraničí pochází s největší pravděpodobností z Bosny a téměř všichni Moldavané zaměstnaní na Západě mají rumunské dokumenty. Proto je opravdu velice těžké říct, kdo je kde.
Počty obyvatel ve všech balkánských zemích se v důsledku nízké porodnosti a emigrace snižují. V minulosti mívala řada tamních žen šest dětí, a proto se populace i po emigračních vlnách doplnily. Dnes jsou tam ženy s více než jedním dítětem výjimkou. Srbsko se příští rok může dočkat toho, že počet důchodců přesáhne počet osob v produktivním věku.
V krátkodobém horizontu balkánským vládám emigrace nevadí, neboť snižuje nezaměstnanost a zvyšuje remitence ze zahraniční. Z dlouhodobého hlediska je to však podle srbského demografa Vladimira Nikitoviče „katastrofální“. Ze Srbska odejde každoročně padesát tisíc lidí. Z navrátivších tvoří deset tisíc důchodci, kteří strávili celý život prací na Západě. A jejich děti narozené na Západě se už do staré vlasti nevrátí.
Podle aktuálních odhadů bude v Bulharsku v roce 2050 žít o 35 procent méně lidí než v roce 1990. Region vykazuje jednu z nejnižších porodností na světě. Bosňanky mají v průměru 1,3 dítěte a Chorvatky 1,4. V Kosovu je průměrný věk obyvatel 29 let a je to tedy země s nejmladší populací v oblasti, jenže porodnost tam aktuálně dosahuje hodnoty 2,0 (tedy těsně pod hodnotou prostého zachování reprodukce populace) a už několik let klesá. V jiných zemích jsou hodnoty obdobné jako v západní Evropě. Jenže vzhledem k tomu, že na Balkánu žije minimum imigrantů platících daně, na důchody se nedostává.
Generaci nazpět se jeho etnicky saští obyvatelé, jejichž kořeny sahají až do středověku, odstěhovali do Německa. A místní etničtí Rumuni hledají práci jinde. Posílají domů stárnoucím rodičům peníze, jenže málokdo se vrací zpátky, leda na důchod.
Kombinace rychlé emigrace, nízké porodnosti a malé imigrace vede podle chorvatského demografa Krešimira Ivandy k nejhoršímu možnému výsledku. Také v Řecku, Itálii a Španělsku se rodí málo dětí, ale přitahují spoustu imigrantů. Díru, kterou po sobě zanechala emigrace v Polsku, zalepil téměř milion Ukrajinců.
V řadě balkánských zemí se problémy hromadí. Ženy nechtějí mít více dětí, neboť nejsou nijak chráněné proti ztrátě zaměstnání kvůli těhotenství. Levné letenky umožňují laciné hledání práce v zahraničí (nebo tomu tak alespoň bylo, než udeřil koronavirus). V normálních časech mohou chorvatští pečovatelé v Británii nebo rumunští zaměstnanci německých jatek dojíždět a brát tam krátkodobé sezonní práce. To zhoršuje nedostatek pracovní síly doma, což zase vede k tlaku na růst mezd. Podle Ivana Vejvody z vídeňského Institutu společenských věd bude zapotřebí, aby EU začala spolupracovat se státy v regionu a společně předešly tomu, že západní Evropa vysaje z Balkánu všechny lidi.
Pro Balkánce jsou pochopitelně větší platy v zahraničí skvělé. Rumunský demograf Remus Gabriel Anghel říká, že migrační zkušenost z posledních patnácti let představuje také motor společenské změny. Dřív chtěli lidé prostě přežít, dnes požadují ti, kdo žili na Západě, kvalitnější školy, nemocnice i služby. A to je podle Anghela něco, čemu vláda „tak úplně nerozumí“.
The Economist
Žádné komentáře:
Okomentovat