okurky

Patří k potravinám přirozeně působícím proti nádorům, má antibakteriální a protizánětlivé vlastnosti a blahodárně působí i na vysoký krevní tlak. Údajně také pomáhá léčit revma. Slupka obsahuje antioxidanty a protein peroxidázu, který nejen působí jako antioxidant, ale zlepšuje stav nemocných cukrovkou a omezuje nebezpečí srdečních chorob. 

Možná překvapivě také díky obsahu cenných flavonoidů a taninů pomáhá udržovat silný imunitní systém. Budete-li si dávat okurku na svačinu každý den, posílíte obranyschopnost svého organismu, a navíc podpoříte pitný režim a vyhnete se zácpám. Kromě toho budete i bystřejší a soustředěnější. V okurce obsažený fitesin hraje velkou roli pro zdraví mozku, fosfor je pro změnu zásadní pro správné fungování kognitivních funkcí.

Okurky byly také tradičně využívány proti bolestem hlavy – a nemyslí se tím jen obklad ze slupky na čelo – i když ten může pomoct i proti otokům a spáleninám od sluníčka. Migrény mají mnoho spouštěčů jako únavu, stres, dehydrataci, nízkou hladinu cukru či nevyvážený jídelníček – a potraviny s vysokým obsahem vody a hořčíku pomáhají překonat bolest vyrovnáváním koloběhu tekutin v těle. Tím, že mají okurky díky vhodnému poměru draslíku a sodíku odvodňovací účinky, zbavují tělo zplodin a vyplavují škodlivé látky z tkání. Proto se doporučují i lidem trpícím dnou. Pomohou dokonce i při kocovině.

Vysoký obsah křemíku a fluoru zase zaručuje vhodnou výživu pro udržení kvalitních vlasů, zubů a nehtů. Oxid křemičitý, na který je okurka bohatá, je základní složkou, jež napomáhá k vývoji silných a zdravých pojivových tkání ve svalech, vazech, šlachách, chrupavce a kostech. Pokud chcete předejít osteoporóze a udržet si svalovou hmotu, okurka je ideální volba. Zubům prospívá kombinace molybdenu a fluoridu, jenž „opravuje“ zubní kazy, a vápníku, který s jejím požitím dostanete do těla. Kromě toho osvěží dech.

Okurky dokonce přirozeně vyrovnávají vliv premenstruačního syndromu (za stabilizací hormonální hladiny stojí především fosfor), kdy nejen potlačují bolest, ale i podráždění pleti. Už před staletími sloužila okurková šťáva k jejímu čištění a bělení – dokonce prý zjemňuje pihy. Byla považována za účinný přípravek na udržení mladistvé pokožky, ačkoliv se tehdy nic netušilo o jejích liftingových účincích. Koktejl z oxidu křemičitého a vitaminu E chrání buňky proti volným radikálům a společně působí preventivně proti akné a dalším kožním problémům.

Vitamin B ve formě látek niacinu a riboflavinu je zas spolu s vitaminem C a zinkem klíčový pro zdravý vzhled pokožky. Kromě toho živiny v okurkách zpomalují první známky stárnutí. Není divu, že výtažky z okurky tak často obsahují krémy, přípravky proti vráskám a na vyrovnávání některých pleťových defektů a domácí masky. Béčko stojí nejen za svěží pletí, ale i za zdravou pokožkou hlavy a růstem vlasů, působí proti jejich nadměrnému vypadávání i šedivění. 

Obrázek ženy s dvěma kolečky okurky položenými na očích je stále typickým znakem pro kosmetickou péči a relaxaci, a i když mnohem větší službu vykoná jejich konzumace, rozhodně to pomůže na otoky očních víček. Vysoké množství vázané vody v okurce pomáhá k hydrataci. Kromě toho okurka také obsahuje dvě důležité sloučeniny, kyselinu askorbovou a kyselinu kávovou, jež zabraňují ztrátě vody z těla, což je důvod, proč se tak často aplikuje lokálně na různé kožní problémy. Okurková šťáva stahuje póry a dělá je méně viditelnými a její potření pomůže i na ekzém, zanícenou kůži nebo kopřivku. Poslouží také jako první pomoc při štípnutí hmyzem.

Termín okurková sezona je od konce 18. století, kdy se podle všeho poprvé objevil v Německu, vžitým pojmem pro letní období. Období, kdy se děje minimum mediálně zajímavých událostí. Přitom se toho děje tolik – sbírají se okurky! A tato plodová zelenina by se neměla podceňovat. 

Přestože jde především o potravinu, nachází využití i v kosmetice a při domácím úklidu. Okurka alias Cucumis sativus pochází z tropických a subtropických oblastí Indie, kde se prý začala pěstovat už 3 tisíce let př. n. l. v mnohých odrůdách. Mezi základní druhy patří okurka salátová a okurka polní, která bývá s oblibou nakládána do sladkokyselého nálevu.

Nejstarší písemný záznam o okurkách pochází z Eposu o Gilgamešovi, kterému chutnaly malé perské okurčičky. Do evropské kuchyně pronikly nejpozději v dobách Alexandra Velikého, který je ze svých indických výbojů přivezl do Řecka a Thrákie – dnešního Bulharska. Během starověku se používaly jak syrové, tak vařené, slané, kyselé i naložené v cukru. Podle historika Plinia je měl ve velké oblibě druhý císař římské říše Tiberius, potrpěl si na ně prý i první středověký římský císař Karel Veliký nebo francouzský král Ludvík XIV.

A i když nechutnaly vždy všem, protože byly původně hořké (hořčiny už se podařilo pěstitelům téměř odstranit), byly oblíbené už jen proto, že se jim přisuzovala schopnost léčit mor. Z císařských a šlechtických dvorů se v průběhu staletí okurky rozšířily mezi prostý lid, jemuž sloužily jako pokrm, nápoj i dávka vitaminů. Moderní doba je vrátila zpět mezi smetánku – staly se vyhledávanou potravinou supermodelek a samozřejmě všech, co si chtějí udržet štíhlou postavu. 

Téma Testujeme