Námětů bát se mají děti tolik, že by se daly krájet.
Co vlastně potřebují děti?
Celým novým magazínem jsem se snažil ukázat, jakou roli kromě zázemí a bezpečí může hrát pozitivní prostředí. Víme to sami. Kde nás druzí podporují, povzbuzují, motivují, chrání a zvedají, když se nám nedaří, tam postupně prospíváme a rosteme.
Tam se učíme, že neexistuje neúspěch. Že je to jen součást cesty k úspěchu. Nebo že neexistuje chyba. Že je to kýžený zdroj ponaučení.
Ačkoli rodiče rádi svádějí výchovu dětí na učitele, fakt je ten, že naopak rodič je první učitel dítěte. To on nastavuje příklad (dobrý i zlý), a to vším, co sám dělá. Děti totiž nejsou dokonalé v poslouchání svých rodičů, ale v jejich napodobování. Všimli jste si, že podle stylu rodičů chodí nebo běhají? Že jako rodiče mluví? Že podobně jako rodiče se společnosti straní, nebo se socializují? Rodič totiž dítěti ukazuje, co má být normální.
Aby rodič obstál v pozitivní výchově (byl pozitivním příkladem), potřebuje sám asertivní sebekázeň místo ventilace projevů vnitřní slabosti. Musí si uvědomit, že děti se rodí jako prázdné schránky. Lépe řečeno jako sací papír, piják. Všechno, co vidí v okolí, sají. Mají-li agresivní rodiče, také se stávají agresivními. Slýchají-li od rodičů, že jsou špatné, nedostatečné, věří tomu a časem jim tento hlas začne rezonovat v hlavě, někdy zůstává až do dospělosti: „Jsi nula.“
Jednou z nejdůležitějších kvalit rodiče je mít realistická očekávání. Zároveň je to hlavní předpoklad správného rozvoje dětí.
Toto všechno dítě potřebuje k pozitivní výchově:
prostředí, ve kterém se dva lidé dokážou podpořit
rodiče, který chápe, že ve všem jde příkladem dítěti
rodiče, který není cholerik a rozumí slovu asertivní
rodiče, který umí přiznat chybu a přehodnotit svá očekávání
A ještě jedno: Potřebuje rodiče, který se dokáže postarat i sám o sebe. Být rodičem je totiž velmi stresující. Máte dlouhodobou odpovědnost za jiného člověka, ale také za sebe, za své chování. Správný rodič by měl ovládat péči o sebe, umět doplňovat různé zdroje (hlavně energie, pohody a sebedůvěry).
Mohli jste si všimnout, že malé dítě dělá všechno po Vás. Nasává všechno, co děláme sami. Naše skutky tedy mají přímý dopad na to, jak se pak dítě samo chová.
I když si to nepřipouštíme, malé děti nás nepřetržitě pozorují. Jsou naším zrcadlem. Proto, i kdyby nás „momentálně nesledovaly“, jednejme pořád tak, jako by měly špičaté uši a jejich oči viděly až za roh. Pokud totiž chceme, aby si dítě rozvíjelo dobré návyky, potřebuje, abychom mu je předváděli. Děti prostě rozvíjejí takové chování, jaké se učí ve svém prostředí.
Dítěti hry pomáhají rozvíjet se po kognitivní, společenské a emoční stránce. A rodičům hry umožňují spojit se s dítětem, sdílet s ním.
Podle sociální psychologie jsou nejlepší kontaktní hry, například:
vyprávět dítěti pohádku, a pak ho požádat, ať vypráví svou
společné stolní hry
společné skládání puzzle
loutkové divadlo, které hrajeme nejprve pro dítě, a pak ho dítě hraje pro nás
hra na školu: ať je dítě učitel a my žák
Toto je v dnešní době opravdová výzva. Dospělí jsou uzavření, schovaní do bublin svých sociálních sítí, telefonů a tabletů. Děti pak často dělají totéž – žijí virtuálně.
Psychologové varují, že je nutné ukazovat jim SKUTEČNÉ ŽIVÉ prostředí. To totiž funguje jinak. Do očí Vás málokdo urazí, na internetu se však snadno stáváte fackovacím panákem pro slabé a zakomplexované. Reálný svět je totiž úplně jiný.
Venku je možnost zažít štěstí. Venku je šance rozvíjet a udržovat skutečné přátelské vztahy, které dětem pomáhají zlepšovat se. Děti, které žijí více venku, mají obrovský náskok ve společenských dovednostech, emoční inteligenci a kognitivním (tvůrčím) rozvoji.
Děti se potřebují učit sdílet, poznávat, kdy je na místě aplikovat slušné chování, a kdy už ne. Internet je umělé prostředí s největším procentem hrdinů a géniů,jejichž aura však končí s vypnutím počítače.
Pozitivní výchova vytváří pozitivní emoce a zvyšuje sebevědomí jak v dítěti, tak v rodiči, tedy ne jen v dítěti
jednou se můžeme ohlédnout zpět s myšlenkou, že jsme něco ve výchově měli udělat jinak, a už to nebude možné
dětství je strašně krátké, ale ovlivňuje celoživotní návyky potomka, ba i jeho vlastních dětí.
Máme obrovskou moc. Ale i zodpovědnost.
Mluvme a naslouchejme
VŠICHNI TO VÍME ZE SVÝCH VLASTNÍCH VZTAHŮ! Abychom udrželi blízký a pozitivní vztah i s dítětem, potřebujeme, aby se dítě cítilo ve vztahu pohodlně a důvěřovalo nám, tedy vědělo, že se nám může svěřit, kdykoli jen bude chtít. Je enormně důležité, aby nás chápalo jako vstřícného parťáka.
Aktivně naslouchejte, kdykoli za námi dítě přijde a mluví k nám. Povzbuzujte své dítě, ať pokládá doplňující otázky. Je to jediná šance, jak vytvořit jeho pozitivní přístup k nám nejen teď, ale i do budoucna.
Dětský mozek se učí přizpůsobováním.
Pro vztahový život dítěte (kamarádi, v budoucnu partneři) je klíčové, jak my sami umíme modelovat partnerství – jak dokážeme řešit vzájemné problémy. Způsob, kterým spolu partneři jednají a zda si jsou v problémech nablízku, má fatální pozitivní nebo negativní dopad na dítě, ať už si o tom myslíme cokoli.
Co malé dítě vidí, to považuje za normální. Je-li vystaveno nějaké zprostředkované formě emočního násilí a vydírání, má to nesmírně negativní dopad na to, jak nejen v té chvíli, ale i v budoucnu přemýšlí a jak se cítí. Mnoho dětí ze špatných vztahů provádí sebepoškozování, nemá sebevědomí, neví si rady v životě a má potíže obstát v partnerských vztazích. Neví, co je správné.
10 výhod pozitivní výchovy dětí
1. Klidnější domov. Pozitivní rodičovství vytváří klidnější rodiče i klidnější děti. Trestající výchova vytváří konflikty, kdy se rodič sám staví proti dítěti. I když tak činí „z dobrého důvodu“, hlavně malé děti nechápou, PROČ se něco dělo, ale pamatují si, CO se dělo.
Systematické násilí vždycky narušuje vztah. V chronicky násilném, až nesnesitelném vztahu lidé přirozeně bojují o vlastní autonomii. Násilně vedené děti se straní, izolují, utíkají. S pozitivní výchovou paradoxně nemusíme vynakládat takovou energii na to, abychom děti dostali pod kontrolu. Ony totiž pod „naší kontrolou“ už jsou, a rády. A hlavním klíčem je otevřená komunikace a klidná řešení.
V čem je rozdíl? Pozitivní motivací je dítě podporováno, aby konalo. Aby zkoušelo. Klidně aby i prohrávalo. Je oceňováno, ať uspěje, či neuspěje. Má vysoké sebevědomí a sebedůvěru. Má před sebou cíl, kterého chce dosáhnout. Stává se proaktivním dospělým.
Pokud věříme sami sobě, i dítě se s námi cítí jistě a bezpečně.
Kde není důvěra, tam není vztah, a to ani mezi rodičem a dítětem. Jestliže dítěti řekneme: „Neboj, vše bude v pořádku, jsem tu s Tebou,“ chceme, aby nám dítě věřilo. Chceme, aby si bylo jisté, že s námi může počítat, kdykoli nás bude potřebovat. Bez důvěry nemá dítě pocit bezpečného přístavu. A bude-li se cítit hluboce v nebezpečí a zmatené, začne nesouhlasit se životem, světem a ponese si to do dospělosti.
bychom chtěli, aby později dítě jednalo samo (s námi) – ideálně s laskavostí, rozvahou a emoční inteligencí.
. Pozitivní výchova podporuje a učí děti aktivnímu chování. Toto je důležité na pochopení, proto se u toho na chvíli zastavím:
V negativní výchově jsou děti vedeny k tomu raději nejednat – pod vlivem strachu nebo trestu. V pozitivní výchově jsou děti vedeny k tomu raději jednat. Už v tom je obrovský rozdíl mezi mentálním nastavením PŘED NĚČÍM UTÍKAT a K NĚČEMU SMĚŘOVAT.
V negativní výchově dítě vyrůstá a jedná se strachem. Stává se pasivním. Za správné považuje to, co za správné považují jiní (co jim kdo řekne). Pozitivní výchova učí děti přesný opak – že se mají řídit tím, co samy považují za správnou věc, a ne utíkat od nesprávné věci. V negativní výchově se děti vyhýbají trestu, a pak jsou v dospělém životě zakřiknuté a „pozadu“. Nesnaží se o vlastní seberealizaci, bojí se proaktivního přístupu, typicky podnikání, bojí se prohry, trestu, výsměchu. Děti vychované negativně zkrátka prohrávají už předem.
Děti vychované v pozitivním prostředí se naopak snaží o seberealizaci, jdou za svými sny, a hlavně si vybírají prostředí, které je podporuje. Jsou to dva opačné způsoby života.
Petr Casanova
Žádné komentáře:
Okomentovat