Až příliš hodní lidé

Okolí o něm říká: „Je to moc hodný člověk.“

Někdo dodá nepatrné, a přesto klíčové slůvko. „Je to AŽ moc hodný člověk.“

Protože se nehádá. Než by vyjádřil nesouhlas nebo výtku, raději svůj odpor spolkne.

Protože když něco potřebujete, vždycky je k dispozici. Nezná slovo NE.

Protože v každé chvíli je vstřícný, usměvavý, a když Vy vstřícní a usměvaví naopak nejste, on všechno pochopí, všechno omluví, všechno přijme.

Když jste na něj zlí, promíjí Vám to. Přes všechno špatné se přenese. Nebo se to alespoň zdá.

Ano, vypadá to, že se umí se vším vyrovnat, všechno překonat, všechno zlé strávit. Má to jediný háček: Co když TOHLE VŠECHNO ZDÁNÍ KLAME?

Jestliže se Vám někdo nesvěřuje se svými těžkostmi, ještě to neznamená, že žádné neprožívá. Možná naopak právě teď snáší ve své hlavě obrovské boje, o kterých nikdo nemá ani tušení. A nejhorší je největší nevýhoda těchto „až příliš hodných lidí“: Každý si myslí, že jsou dost silní a vše zvládají. Proto se jich nikdo nezeptá, jestli nepotřebují pomoc. Nikoho nenapadne, že by ji mohli potřebovat.

Petr Casanova