Který ze systémů těla je nejpodceňovanější?
Značně potlačen je čich. Například oproti myším máme jen desetinu receptorů pro různé vonné substance. A stačí se podívat, jak úplně jinak vnímá svět čichem pes. Přitom čichový mozek a jeho vliv na nevědomé ovlivňování našeho chování nás řídí více, než bychom si chtěli přiznat. Člověk je sice vizuální tvor a dá na to, co vidí, ale čichové vjemy bych rozhodně nepodceňoval. Také když na letišti procházíte duty free shopem, půlka nabídky je alkohol a půlka parfémy. Stejně tak některé obchody bývají provoněné, aby měl člověk lepší pocit a nakoupil více. Naopak když restaurace smrdí, pak do ní člověk ani nevleze.
Vůně a jiné pachy v nás navíc navozují řadu vzpomínek, máme je v mozku spojené s událostmi, které se staly třeba v našem dětství. Ucítíme seno, a okamžitě se nám vybaví hezké zážitky z prázdnin u babičky... Mimochodem – pro dobrý pocit člověka se doporučuje například i hladit psa. Uvolňuje se prý oxytocin, hormon lásky a důvěry, a dojde ke zklidnění...
To skutečně funguje. I když se lidé hladí navzájem. Primáti to dělají běžně. A to je věc, kterou lidé při koronavirové pandemii a různých karanténách podceňují, jaký dopad to má (absence dotyků či objímání, pozn. red.) na jejich psychickou pohodu.
Proč má člověk oproti jiným druhům savců schopnost plakat?
To je spíše sociální záležitost. Primáti jsou zvyklí žít v tlupě a pláč je důležitý signál pro ostatní, že nejsem v pohodě. Většinou to vyvolá utěšitelské chování. Pláč je tedy způsob komunikace s ostatními členy tlupy.
Oproti zvířatům u člověka ztratily funkci třetí stoličky, jimž říkáme zuby moudrosti (protože se zpravidla prořezávají až v dospělém věku). Je to důsledek evoluce?
Ano, souvisí to s tím, jak se za poslední desetitisíce let změnila naše strava. Zuby moudrosti nám dnes překážejí, protože máme menší čelisti. Gorily mají čelisti velké, jelikož se živí tvrdou rostlinnou stravou. Ještě naši neolitičtí předkové zrní žvýkali, pak přišli na to, že se dá umlít. A když se podíváte na stravu dnešní mládeže, kdy už je i maso rozemleté do hamburgerů, zjistíte, že žvýkací svaly už není potřeba moc namáhat, a pro růst čelistní kosti tedy není dost stimulace.
Je otázkou vývoje i to, že člověk stále více ztrácí ochlupení?
Na to je spousta teorií. Říká se, že člověk začal ztrácet srst po skončení poslední doby ledové. Pokud ale člověk skutečně vznikl v Africe, tam je horko, a tudíž to byla motivace zbavovat se přebytečného tepla. Když se podíváme na černochy, mají velké rty i ušní lalůčky, což je také adaptace na život v teplých podmínkách a zbavování se tělesného tepla. Směrem na sever se už tyto části těla zmenšují, aby člověk naopak teplo neztrácel. A ztrácí se u něj i pigment kůže, aby měl dostatek vitaminu D, který získává kůží ze slunečního záření. V Africe je naopak nutné pigment zachovat, jinak by měl člověk rakovinu kůže... Určitě byla tedy ztráta srsti u rodu Homos výjimkou některých oblastí způsobena tím, kde se člověk vyvinul, a skutečností, že v té době bylo nutné hlavně se tepla zbavovat. A později už se lidé v zimě začali zahřívat kůžemi zvířat...
Pozoruhodným úkazem fungování lidského těla je zimnice. Proč tělo reaguje na zvýšenou teplotu třesavkou?
To je jeden z mechanismů udržování stálé teploty lidského těla. Mozek má nastavení, jakou teplotu by měl organismus mít, a reaguje tudíž na to, jakou teplotu skutečně má. Když je člověku zima, v mozku se přenastaví „termostat“ a dojde ke svalovým třesům. Tím svaly začnou vyrábět teplo. Od určité teploty dojde potom k pocení. To je tím, že je mozek už přenastaven a potřebuje se tepla zbavit. A pak je mu zase zima... Proto horečka většinou probíhá ve vlnách. Při jaké teplotě se člověk v zimě začne klepat zimou, je ale u každého jinak. Závisí to na množství tělesného tuku, jak je člověk otužilý a jak zareagují cévy v kůži. To je totiž první věc, co se v chladu stane – stáhnou se cévy, aby člověk neztrácel teplo.
Proč mají děti o 60 kostí více než dospělý člověk?
Nemají více kostí, to je trochu jinak... Většina kostí se totiž vyvíjí z chrupavky. Třeba stehenní kost. A velmi časně, zhruba v šestém týdnu, se uprostřed udělá první, tzv. osifikační jádro (osifikace je přeměna chrupavky či vaziva na kost, pozn. red.). Další jádro se vytvoří později na koncích té chrupavky. Takže na rentgenu má dospělý člověk vidět jednu kost, ale dítě tři, jež jsou vzájemně spojeny chrupavkou.
Rostou společně s dítětem i oční bulvy?
Novorozenec má oční bulvy příliš velké na to, aby viděl pořádně. Proto vidí zhruba jen do jednoho metru a vše, co je dál, má rozostřené. V pubertě se sice stejně jako ve stáří mohou měnit dioptrie, ale oproti jiným orgánům už bulvy nerostou. Je tam sítnice, která patří k centrálnímu nervstvu, a ta od narození už nepřibývá, nerostou tam nové buňky. Oproti tomu jiné orgány, třeba uši nebo nos, jsou schopny dorůstat, protože jsou chrupavčité. Krásně je to vidět u poruch růstového hormonu. Jedna anomálie je, když je růstového hormonu hodně už v dětství, to pak naroste obr. Říká se tomu gigantismus. Zatímco když se v pozdějším věku začíná produkovat růstový hormon třeba z nějakého nádoru, naroste člověku velký nos, uši, pusa, rty i penis, protože to jsou orgány, které mají schopnost dorůstat. Ale už nevyrosteme celkově, neboť máme uzavřené růstové chrupavky.
Rostou nehty na rukou rychleji než na nohou?
Ano, asi třikrát. Souvisí to i s tím, jak se hojí rány. Úplně nejlépe se hojí na obličeji, protože je velice dobře prokrvený. A nejhůře se rány hojí na nohách, zejména v pozdním věku a u diabetiků, protože bývají špatně prokrvené. A ze stejného důvodu rostou pomalu na nohách i nehty. Zajímavé také je, že nehty na levé ruce rostou rychleji než na pravé. Je to kvůli tomu, jak odstupují cévy z aorty. Na pravé straně je společná tepna pro hlavu a horní končetinu, zatímco na levé straně je krkavice zvlášť a podklíčková tepna také zvlášť.
Dá se zjednodušeně říci, že příroda řešila vývoj člověka jen do určitého věku?
Ano, a ta hranice je 40. rok. Pak už žijeme na vypůjčený čas. To vyplývá z toho, jak dlouho člověk žil, dokud se nerozvinula zdravotní péče. Pokud ho kdysi neskolila dětská infekční choroba nebo medvěd, měl vysokou šanci dožít se čtyřiceti let. Do tohoto věku mu většinou v rozumném stavu fungovaly zuby a nepotřeboval brýle, takže byl v dobrém fyzickém stavu, aby přežil.
Lidské tělo je do jisté míry jako baterie. Elektřina v něm hraje podstatou roli. Ostatně i podstatou srdečních arytmií jsou právě elektrické poruchy. Mapováním toho, jak v srdci „běhá elektřina“, se zabývá tzv. optické mapování, že?
Tahle metoda spočívá v tom, že se srdíčko vyndané ze živočicha nabarví barvičkou, která reaguje na změny membránového napětí. A když tam proběhne elektřina, pak to blikne. To se dá zaznamenat velice citlivou kamerou, která snímá řádově tisíc a více obrázků za sekundu. Na základě těchto obrázků vzniknou videa a z nich se dá spočítat aktivační mapa, kam doběhne elektřina napřed a kam později. Srdce se dá navíc různě rozstřihávat a můžeme sledovat i to, jak elektřina běží uvnitř.
Ale vždyť činnost srdce se dá měřit pomocí EKG, kdy se elektrody umístí na kůži, na stěnu jícnu či přímo do srdce, ne?
Na dospělém lidském srdci lze elektrické potenciály snímat elektrodami. Dají se na srdce dokonce namotat, tomu se říká punčošková elektroda. Nebo můžeme elektrody zavést do srdečních dutin, kde se dostanou do kontaktu s vnitřkem srdce. Na časném embryonálním srdci však tyto techniky čistě z velikostních důvodů udělat nejdou. Optické mapování bylo původně vymyšleno pro srdíčka menší než milimetr, protože do nich nemůžete zapíchat jehlové elektrody. A navíc je srdíčko samá voda a velmi křehké. Takže optické mapování zásadně rozšířilo naše znalosti, jak se elektřina v časném embryonálním srdci šíří.
Má kvalita srdce souvislost s dlouhověkostí? V přírodě větší zvířata žijí zpravidla déle, například velryby...
Někdo skutečně spočítal, že většina zvířat žije v závislosti na tom, kolikrát jim tepe srdce za minutu. Srdeční frekvence plejtvákovce je asi 9 úderů za minutu (nejvyššího věku se ovšem dožívají jiní kytovci, velryby grónské, a to až 268 let, pozn. red.). U slona je to 25 srdečních stahů za minutu, u dospělého člověka 70 stahů (v dětství více). Kdežto myš má třeba 700 úderů za minutu. A myš žije dva roky, zatímco my podstatně déle...
To by ale kolibřík, u něhož bylo změřeno při námaze až 1260 tepů za minutu, žil jen pár minut...
Vždycky se najdou výjimky. Například existuje zvláštní skupina afrických rypošů. Ti se na rozdíl od ostatních hlodavců, kteří žijí dva tři roky, dožívají dvaceti let. (Podle vědců z prestižního výzkumného ústavu Calico Life Sciences LLC, jenž zkoumá dlouhověkost, je to možná dokonce až 40 let anebo i více, pozn. red.) A další hlodavec, morče, v zajetí klidně přežije osm let. Záleží totiž i na způsobu života. Obecně ti, kdo jsou kořistí, žijí krátce, kdežto predátoři, které málokdo sežere, jsou dlouhověcí. A taková velryba v přírodě mnoho nepřátel nemá.
Co je pro vás jako anatoma kromě srdce a mozku další pozoruhodnou oblastí těla?
Trávicí systém. Obecně se moc neví, že stejný počet nervových buněk, jako je v mozku (86–100 miliard), se nachází právě v trávicím traktu. Náš břišní mozek je také takovou vnitřní neznámou. Všichni dobře víme, že když člověk není dobře najeden nebo má problémy se zažíváním, není s ním kloudná řeč. A už lidová moudrost našich babiček říkala, že láska prochází žaludkem... Teprve nedávno se objevilo, že v trávicím systému jsou cirkadiální hodiny, že máme trávicí rytmy. Proto je dobré začínat den snídaní a nevynechávat jídla, aby člověk pravidelně fungoval. A důležitost trávicího systému se promítá i do oblasti imunity a různých potravinových alergií.
lékař David Sedmera
Žádné komentáře:
Okomentovat