Ohromnou skladovou halu zdobí heslo WE FIT YOUR LIFE. Zaměstnavatel dbá na sportovní vyžití pracovníků – v téhle práci se totiž neustále běhá. Nejrychleji běhají stálí zaměstnanci, protože v závislosti na tom, kolik cest s vozíkem zvládnou, dostávají příplatky. Hned za nimi se umisťují ti, kteří se chtějí předvést v nejlepším světle, aby přešli z agenturní smlouvy na tu firemní; lidé, kteří tu usilují o stálé angažmá, si také dávají dost do těla. Mezi všemi těmi workoholiky v rozletu se nenápadně pohybují brigádničtí nomádi – tiší, pomalí a téměř neviditelní. Vědomí, že si tady odpracují jen měsíc nebo dva, a jakmile opadne sváteční nákupní horečka, uslyší lakonické „na shledanou“, je k běhání příliš nemotivuje. Při čekání na zpáteční autobus z práce na velkém parkovišti před logistickou zónou poslouchám rozhovor dvou Ukrajinek: „Dneska jsem po hale nachodila přes dvacet šest tisíc kroků.“ „Cože? Jak to víš?“ „Stáhla jsem si do mobilu takovou apku, která to počítá.“
Sklad patří americkému potentátovi oděvního průmyslu, majiteli značek Vans, The North Face nebo Timberland. Samotná práce je velmi monotónní, vykonávané činnosti jsou maximálně zjednodušené. Není tu prostor na přemýšlení, jde o to, aby Santa Clausovi pomocníci chystali balíčky co nejrychleji. Wendy z Amsterdamu si objednala bílou čepici s růžovým kšiltem a motivem tančícího Snoopyho a Charlieho Browna, hrdinů animáku Peanuts. Do Santiaga de Compostela posíláme místo poutnických sandálů plátěnky, model Old School 5. Dieneba z Paříže čeká na objednané třpytivé tenisky s růžovými flitry. Devět párů bílých balerín s motivem duhy a jednorožce pojede na bulvár 50. výročí Říjnové revoluce v Saratově. Bílé tričko s potiskem NASA směřuje do Varšavy na třídu Jana Pavla II., zatímco třináct párů tenisek ze série David Bowie Black Star do Merlin Way v Newcastlu. Andrea Mario z Turína si objednal černou větrovku velikosti XL s obrázky z marvelovského komiksu Black Panther a Emir z Omaghu velké pánské tenisky s Mickey Mousem. Všichni netrpělivě čekají na své balíčky a Santovi pomocníci jsou tu od toho, aby jim je rychle dodali.
Nejdřív se vykládají krabice s výrobky poslanými z továren ve Vietnamu, Pákistánu, Číně a na Filipínách. Třídí se podle druhu a rozměru a nakládají na vozíky. Pracovník převezme vozík a skenerem načte na něm umístěný čárový kód. Na displeji se zobrazí cílová pozice, každá je označená dvěma písmeny. Pracovník dorazí na dané místo, pak naskenuje kód z police, ke které ho poslal skener, a na displeji se mu zobrazí typ krabice a počet kusů, které je třeba vzít z vozíku a vybalit na regál. Na druhé straně haly se nachází pás s prázdnými krabicemi s adresami zákazníků. Tyhle krabice se nakládají na jiné vozíky. Zaměstnanci z nich skenují nalepené kódy a kód zóny, z níž s vozíkem vyjíždějí. Tentokrát jim displej skeneru ukáže, kam mají jet pro výrobky určené daným zákazníkům. Na místě se každý výrobek zvlášť naskenuje, skener ho přiřadí k příslušné krabici, a když je krabice plná, uzavře se plastovým klipsem. Jedna objednávka se někdy skládá i z několika desítek kusů nějakého výrobku a člověk má pocit, že načítání kódů nikdy neskončí. Cítí se jako nějaký odstřelovač, který pálí hlava nehlava. Plechová skříň, z níž si zaměstnanci před směnou berou skenery, je na plánku haly ostatně označena jako „Gun Wall“. Název doslova jako z počítačové střílečky. Rozdíl mezi hrou a realitou ve skladu ovšem spočívá v tom, že tady máš jenom jeden život – a právě teď ho promrháváš.
Ilustrace: Nikola Hoření
Autor je publicista.
Z polštiny přeložila Anna Plasová.
A2
Žádné komentáře:
Okomentovat