Mezinárodní dny

 Z mládí si pamatuji Mezinárodní den žen 8. března, Mezinárodní den dětí 1. června a Mezinárodní den studentstva 17. listopadu. A to bylo tehdy, tuším, vše.

Ovšem doba pokročila. Pesimista by řekl, že nastala inflace mezinárodních dnů. Jen z bezprostřední minulosti: 15. 11. byl Mezinárodní den bábovek (tento den vyhlásila v r. 2006 jedna americká firma na výrobu forem na pečení a docela se to ujalo), 16. 11. byl Mezinárodní den tolerance, 17. 11. – což snad nemusím připomínat – je Mezinárodní den studentstva (i když u nás je to vlastně jen půlden, z dobrých důvodů se o těch 24 hodin dělí se Dnem boje za svobodu a demokracii, a to nemluvím o tom, že je to ještě také Mezinárodní den předčasně narozených dětí), ve středu 18. 11. byl Mezinárodní den nekuřáků.

No a dnešek, 19. listopad, vyhlásilo OSN Mezinárodním dnem záchodů. To je oslava asi trochu překvapivá, leč je potřeba přiznat, že není od věci alespoň jednou ročně připomenout hygienické a ekologické problémy působené tím, že většina obyvatel planety nemá možnost používat klozety takového standardu, na jaký jsme zvyklí ve vyspělém světě.

Oficiální název ovšem zní „Mezinárodní den toalet“, jenže slovo „toaleta“ má (nejen v češtině) více významů, takže jsem výše dal přednost slovu jednoznačnému.

Má to sice jistý háček ve světě našich slovanských bratrů, kde nejbližší příbuzní českého „záchodu“ nesou obecně význam „západ“ (z čehož se pak dají odvodit pěkné jazykové hříčky, například v dobách státostranou plánovaného hospodářství, kdy toaletní papír byl podpultovým zbožím, se tvrdilo, že titul známého Remarqueova románu je v polštině „Na zachodzie nie ma nowin“ – skutečný překlad ovšem zní „Na Zachodzie bez zmian“), ale je to pořád lepší, než si myslet, že je dnes mezinárodní den večerních rób. Byť je třeba poznamenat, že uvedené dva významy slova „toaleta“ spolu těsně souvisejí, oba jsou odvozeny od názvu místnosti, kde se dámy při plesech zkrášlovaly (prováděly toaletu, což je další, a výchozí význam).

V jejich sousedství bývaly pochopitelně i umývárny se záchodem, a protože nebylo dobře možné se vzdálit ze společnosti s přímým zdůvodněním stavu věcí, tak se dámy omlouvaly, že si jdou upravit zevnějšek, byť ve skutečnosti šlo o potřebu tělesně zcela vnitřní. Ale to vlastně jen tak na okraj.

Co jsem chtěl hlavně říci, je, že české „záchod“ je odvozeno od „zajíti (někam na stranu, do soukromí)“, a je tedy vlastně ekvivalentem latinského „privatus“, do staré češtiny převzatého v podobách „prevet“ či „prevít“, které tak byly cizojazyčnými synonymy tehdejšího domácího výrazu „sráč“ (jenž je bohatě doložen např. ve středověkých stavebních předpisech).

Takže buďme rádi, že ten dnešní památný den není na rozdíl od Mezinárodního dne studentstva českého původu. Mezinárodní den prevítů (a to neberu v úvahu použití té české varianty) by nám asi nedělal zrovna dobré jméno.

Karel Oliva